Není nadto se podívat na realitu střízlivým pohledem. Statistika ukazuje slušný hospodářský růst, růst platů, ale i růst inflace a nízkou nezaměstnanost. Podobná čísla vykazují takřka všechny okolní země, především Německo, jehož jsme ekonomickou součástí. Tedy dík za dobrá čísla patří především německým průmyslníkům a podnikatelům, trochu i jejich politikům a těm našim snad za to, že jim to příliš nekazili.

S růstem kvality života je to už problematičtější už z toho důvodu, že se nedá jednoduše měřit a porovnávat. Je to parametr velmi individuální. I v něm však jdou hledat některé obecnosti. Třeba kvalita bydlení. Pravda, nové domy vesměs zvenku vypadají lépe než komunistické paneláky, ale minimálně v Praze a okolí jsou namačkané jak sardinky v konzervě, a když porovnáte průměrnou vnitřní plochu jednotlivých bytů, člověk by zaplakal. Za 30 let od pádu komunismu nejenže se nezvýšila, ale nejspíš šla znatelně dolů. Tedy nejen domy, ale i jejich obyvatelé jsou většími sardinkami, než tomu bylo dříve. Zlaté komunistické králikárny pro užitkové lidi. Smutný obrázek poklesu kvality.

K tomuto faktu přistupují i explodující ceny bytů a nájmů. To je vlastně skutečná výše inflace. V Praze a okolí nějakých 15 - 20% meziročně. Porovnejte s průměrným růstem platů. Bydlení je zásadní potřeba stejně jako pomoc v nemoci. Je skutečně hezké, že premiér Babiš myslí na navýšení důchodů. Pokud by byl férový, měl by důchodcům říci, že si těch pás stovek navíc mnozí moc neužijí. Respektive jen do doby než onemocní. Nejsou doktoři a sestry. Když je potřebujete, stanete se nedobrovolně součástí rulety o svůj život. Bude v nemocnici vůbec nějaký alespoň trochu zkušený doktor? Bude vám vůbec rozumět česky? Nebo vás osloví ruštinou, respektive ukrajinštinou? Nechte se překvapit, třeba budete mít štěstí. Pokud ne, můžete poděkovat Babišovi z onoho světa.

Je moc hezké, že plat učitelů má vzrůst na 45 tisíc měsíčně. Zaslouží si to. Otázkou je, zda to skutečně dostanou v době jim slibované, a i když ano, změní se tím úpadek školství? Vykompenzuje jim to frustraci z rozkladu systému, který je charakterizován stoupajícím napětím mezi žáky a jejich rodinami a školami. Vláda jen topí dál pod kotlem. Základní chyba je totiž ve stanoveném cíli. Žáci a jejich rodiče čím dál tím víc vidí a cítí, že školy nepřipravují žáky na život a profesi, ale stávají se muzeální instituce založené na memorování encyklopedických znalostí. Ty pak nezkouší, ale výhradně testují přiblblými testy, v nejhorším případě draze nakoupenými od soukromých firem. Tento systém nebaví žáky, frustruje jejich rodiče a otravuje zbytky skutečných učitelů. Ty těch 45 tisíc, v takto absurdním systému, stejně neudrží.

Doprava zdarma pro část důchodců a studentů je super, ale kdo a kdy dostaví dálniční síť, okruh Prahy, spraví rozbombardované silnice a modernizuje železnice tak, aby cestování trvalo podstatně kratší dobu než za císaře Františka Josefa? O ambici jezdit rychlostí japonských či už i čínských vysokorychlostních tratí snad nemá cenu ani uvažovat.

Podtrženo a sečteno. Babišova vláda pěkně slibuje, ale vůbec se není schopna zaměřit na skutečné a zásadní problémy. Ona je ani není schopna identifikovat. Klouzá po povrchu stejně jako Sobotkova vláda ve skutečnosti řízená Babišem. Ukolébáni dobrou náladou vybuzenou příznivou statistikou směřujeme k velkému průšvihu. Pro férovost se musí dodat, že jsme za posledních sto let prožili i horší okamžiky. Nicméně Švýcarskem, ale ani Rakouskem za našich životů prostě nebudeme. Vlastně jsme jen takovým druhořadým skladištěm Německa ( Číny?) a jako skladníci také budeme žít. Všude rostoucí obludné haly jsou toho smutným mementem. Nová Babišova vláda doplněná troskami ČSSD a s podporou feik komunistů tento slouhovský trend jen prohloubí.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele