Jako církev jsme součástí společnosti a je naší povinností nést náš společný Kříž, nyní daný omezeními vyplývajícími ze současné epidemie.

Zároveň je ale také třeba říci, že církev tu není pro zábavu, ale pro časy, kdy je lidem těžko, když se ocitají v obtížné situaci a hledají útěchu. Je proto třeba poděkovat vládě, že už na počátku karanténních opatření vyhověla naši žádosti a umožnila individuální návštěvy duchovních v nemocnicích. Děkujeme také, že vláda dodatečně vyhověla našemu apelu a pondělním dnem počínaje můžeme naše kostely postupně otevírat ke společné liturgii.

Nežádáme v této době pro církev privilegium. Papež František v jedné ze svých metafor přirovnal církev k polní nemocnici, která potřebuje schopnost hojit zranění a rozehřívat srdce věřících; schopnost přiblížení a spříznění. Pokud by taková nemocnice zela prázdnotou, byla by k ničemu.