Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, dnes se odvážím na tenký led ekonomiky, ve které jsem pouhým laikem. Mám rád fakta a statistiky a myslím, že je dobré, aby se člověk snažil samostatně přemýšlet. Z týchž faktů i ekonomové mnohdy vyvozují zcela rozdílné závěry, tak proč bych nemohl docela amatérsky uvažovat i já?  

Pod dojmem otázky chudoby, která papeži Františkovi leží tolik na srdci, a cesty do Brazílie, kterou mi neplatili daňoví poplatníci, jak se mnozí diskutéři domnívají, jsem se po návratu zahloubal do různých statistik a ročenek. 

Patříme mezi 8 % nejbohatších zemí světa, v Evropě jsme ve statistice oficiální chudoby na posledním místě. Máme velký vklad v šikovnosti a nápaditosti našich dělníků, vědců a vůbec všech, kteří se snaží řešit problémy. Ocitli jsme se, jako ostatní země, v celosvětové nezáviděníhodné ekonomické situaci. Nejsme na tom sice dobře, ale zkusme si porovnat, jak jsou na tom jinde.  

Když jsem se podíval na výsledky nejrychleji rostoucích ekonomik, které jsou dnes nazývány BRICS (patří mezi ně Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika), byl jsem ohromen. Tyto perspektivní ekonomiky, které i za současného stavu světové krize překvapivě rostou, mají horší výsledky než naše země.  

Hrubý domácí produkt na hlavu máme o třetinu vyšší než Brazílie, dvojnásobný oproti Rusku, pětinásobný oproti Číně, desetinásobný ve srovnání s Indií, trojnásobný než má JAR.  

Myslím proto, že současné problémy nám nesmějí brát odvahu jít dál. Zvláště letos, kdy je dobré počasí, nadprůměrná úroda a ekonomika zvolna ožívá, máme velkou šanci. Ano, mnohé dosavadní recepty na hospodářské oživení ve světě nefungují, ačkoliv se u nás podařilo alespoň snížit státní dluh. Nicméně je načase se zeptat sebe samých, jestli pětiprocentní růst každý rok je ten správný cíl.  

Pokud budou v politice působit lidé, kteří se odcizili a kteří vlastně ani nemají tuto zemi rádi a z vlastenectví si tropí posměšky, nemůžeme čekat, že právě oni nás budou inspirovat k obětavosti, skromnosti a solidaritě.