Scházíme se, abychom zde, v naší katedrále, první a nejstarší katedrále v naší vlasti, u hrobu našich zemských patronů děkovali za veliký dar lásky, kterým je rodina. Scházíme se jakoby v předvečer svátku sv. mučedníka biskupa Vojtěcha, který po strastiplných peripetiích zde nalezl místo posledního odpočinku. Svatý Vojtěch může být nejenom chápán jako patron Evropy, jako budovatel Církve u nás, ale také víme, že byl velkým obhájcem manželství a rodiny jako i úcty k ženě. Ovšem jsme zde i v závěru velikonočního oktávu, kdy vlastně v duchu izraelské tradice chceme prožít ten veliký dar, kterým se stal náš Spasitel a Vykupitel Ježíš Kristus. V něm Bůh dal a splnil své Slovo. Slovo v knize Božího zjevení, v jazyce patriarchy Abrahama, v jazyce Mojžíšově, jako i v rodném jazyce Ježíše Krista, není „pouhé“ slovo, ale je skutečností, činem. Toho jsme svědky také v kázání apoštola Petra, o kterém jsme slyšeli při četbě ze Skutků apoštolských. Prožíváme po celý týden ve vypjaté atmosféře po ukřižování a smrti Krista, což byla událost, která svým způsobem rozvrátila společenství učedníků a Ježíšových přátel. Můžeme říci, že do této katastrofy zazní slovo: „Není zde, byl vzkříšen.“( Lk 24, 5-6), říká Boží posel. A jak nám říká dodatek Markova Evangelia, který jsme vyslechli o setkání zmrtvýchvstalého Ježíše s jeho přáteli, Ježíšovo setkání je konečným slovem Božího slibu.

Náš příběh s Bohem je příběhem daného slova, či slibu. Můžeme si při této příležitosti našeho setkání položit otázku: Z čeho, či jak vyrůstá rodina? Je to slib, je to dané slovo, které dává člověk stvořený k Božímu obrazu jako muž či žena. Tak začínají první stránky Bible. Bůh sám sebe definuje: Já jsem. My poznáváme, že ten, který je, nás opravdu miluje a proto dodrží slovo. Vzpomínáte na slova manželského slibu? … Vybavili jste si je? Jedině tak, když slovo trvá, vznikne rodina, jedině tak se život může naplnit láskou. První svědek vzkříšení, jak potvrzují všechna evangelia, je Marie Magdalena. Ježíš, pravý Bůh a pravý člověk nám dává jenom jedno přikázání ve své smlouvě., která je Biblí nazývaná manželskou smlouvou mezi Bohem a Izraelem, můžeme říci mezi Bohem a člověkem. A tak se může Maří Magdalena stát apoštolkou apoštolů. Zvěstovat Boha znamená svědčit o jeho lásce. A to je ten první a nejdůležitější úkol, který dostává žena – matka. Eva, matka živých, tj význam jejího jména a tuto roli vyplní druhá Eva, matka Ježíšova Panna Maria. Bůh – manžel Izraele také sám sebe prohlašuje za otce a Izrael jménem svých proroků. Ježíš nejen nazývá Boha naším Otcem. Jde dál a volá k němu Abba. Tak jako dítě oslovuje svého tatínka. Tedy v lásce k dítěti nemůže zůstávat pozadu žádný muž, manžel a otec. Přesto však úloha není identická, a tak muž a žena hrají svou nezastupitelnou a jedinečnou roli v životě, v manželství, v rodině. Žádný rodič A a B, rodič číslo 1 a číslo 2. Uvědomujeme si, jakým podvodem, lží a fantasmagorií je boj za rovnoprávnost, kdy žena a matka je nazývána béčkem nebo dvojkou? Každý fotbalový fanoušek vám, milé sestry, podá dostatečné vysvětlení a vy mějte odvahu vzkázat těm, kterým parlamentní lavice, či ministerská křesla v Praze, Štrasburku, nebo v Bruselu zaslepila zrak. Díky ale těm, kteří si zachovali soudnost.

Dítě, které je plodem lásky a tvoří budoucnost rodiny jako i společnosti, není ani součástí těla ženy, ani právní přídavek k lidskému životu, který má pouze pobavit a pak třeba být odložen do ústavní péče. V počtech dětských zařízení se můžeme chlubit, nebo stydět jako „olympijští vítězové – nevítězové“, protože prohráváme nejenom naši budoucnost, ale denně se přesvědčujeme, že i naši současnost. Nabízená řešení však přidělávají další starosti a obavy. To jsou skutečnosti, nikoliv pouhá slova, či propaganda. Dítě je jedinečný a neopakovatelný dar lásky. Rodiče dávají biologický život, ale dítě, tak jako na počátku i první člověk, první lidé, dostává dech života, který je Božím dílem. Proto nese v sobě také i dar nesmrtelnosti a potvrzuje Ježíšova slova určená Maří Magdaleně v Betanii: „Já jsem vzkříšení a život.“

Naše dnešní setkání, jako i pochod jsou skutečnostmi naděje a otevřené budoucnosti. Vzkříšený Kristus oslovuje a zdraví i nás: „Nebojte se!“,  Šalom, či řecky Chairete. Přeje nám vnitřní mír a ujištění o svém přátelství. V řeckém překladu dodává: radujte se. Radujeme se, že jsme dětmi onoho Božího manželství, jak o něm zpívá Píseň písní, kterou Izrael čte o Velikonocích. A tak tento den naše setkání a naše cesta jsou cestou života a lásky. Amen.

+Dominik kardinál Duka

Zdroj: dominikduka.cz