Ve středu 31. května 2017 požehnal papež František na náměstí sv. Petra v Římě obraz Panny Marie Lidické a setkal se s českou delegací, kde kromě zástupců vlády ČR (náměstků ministerstva zahraničí a zdravotnictví) byla přítomna paní Veronika Rýmová přeživší lidickou tragédii. Křesťanské společenství naší vlasti reprezentovali předseda ERC Daniel Fajfr, předseda ČBK Dominik kardinál Duka a biskup Jan Vokál. Večerní mši svatou v bazilice sv. Kříže místo zesnulého kardinála Miloslava Vlka slavil státní sekretář kardinál Pietro Parolin, který se také setkal s českými poutníky. Tragické události vyhlazení Lidic a Ležáků připadají na 10. června. Letos uplynulo již 75 let od této doby.

To mne přivádí ke zveřejnění tohoto prohlášení. Je mnohé, o čem můžeme debatovat a zaujímat rozličné názory. Je však na pováženou, že je běžně dáván hlas komukoli, kdo chce něco zpochybnit, a dokonce cokoli zpochybnit. Jsou snad věci jako státní symboly, čest padlých a obětí teroru. Připustíme-li zpochybnění i v těchto případech, zpochybníme svou vlastní existenci. Připomínám to varovně v souvislosti s výročím Lidic a Ležáků.

Přemýšlel jsem totiž, zda naše nesoudržná společnost je vůbec ještě schopna se na něčem dohodnout. Přestože není pravda, mluví-li se o nás jako o ateistické společnosti, je pravda, že o představě o Bohu se neshodneme. Neshodneme se ani na symbolu Lidic nebo Ležáků, i když to v tyto dny, kdy se před jejich osudem sklání celý svět, asi nikdo nedá najevo. Mohli bychom se však shodnout na tom, že působit utrpení dětem je vždy zločinem. Že mají být tyto zločiny stíhány, podepíše dnes každý, protože utrpení dětí z doby heydrichiády odsoudí všichni. Jenže v dalším kroku už se zase budeme rozcházet, protože jsou kolem nás nejrůznější formy zločinů páchaných na dětech: teroristické akce, dětská rukojmí, pedofilie, domácí týrání, šikana, rozvodová atmosféra v rodinách, pokroucené vztahy kvazirodinných seskupení, nezájem o děti, jejich problémy a výchovu, vědomé snižování jejich počtu, různá indoktrinace (někdy daná i zákonem) ve školách atd.

Mou běžně lidskou povinností a vší zodpovědností danou autoritou mého úřadu je prohlásit: Tyto skutečnosti jsou zločinem, kterým si můžeme přivodit vlastní smrt. Uvědomte si to. Ještě je čas! Druhou, radostnější povinností je pak vřele poděkovat všem, kdo usilují o šťastný život dětí a brání přirozené stabilizované rodiny, zvláště pak rodičům, kteří tyto rodiny konkrétně tvoří a hájí. Kéž vám to odplatí Bůh. Jsem s vámi a žehnám vám.

kardinál Dominik Duka OP

Zdroj: dominikduka.cz