Často se dnes hovoří o obnovitelných zdrojích energie s tím, že větrné elektrárny, sluneční kolektory a podobně nezatěžují životní prostředí. Asi by se našli lidé, kteří budou poukazovat na to, jak větrníky hyzdí krajinu, či na problematiku solárních elektráren a jejich eventuální demontáže po letech. Já se chci ale dnes vrátit ke starému zdroji energie, k vodě.

Byl jsem totiž pozván, abych požehnal turbíny nové elektrárny ve Štětí. Má výkon 6,6 megawattu a stála téměř miliardu korun. Být podnikatelem v tomto oboru asi není právě snadné, na místě samotném mne seznámili s technickými potížemi, které při stavbě zažili, byť používali dodávky od renomované zahraniční firmy. Největší turbíny v Evropě, umístěné 30 metrů pod hladinou, vyžadují speciální odlitky pořízené v Brazílii, ale převody dodává česká firma Vikov.

Majitelé elektrárny od samého počátku myslí na charitativní projekty, zabezpečují z výnosů dětskou hospicovou péči a z darů každoročně chtějí uvolnit 10 % navýšenou o inflaci na neziskové projekty. Za dobu životnosti elektrárny, která může dosáhnout i 50 let, tak vše několikanásobně zhodnotí.

Okouzlil mne i přístup k péči o ryby, které by se mohly dostat do čisticích zařízení umístěných u turbín. Pro lososy a další cestovatele je pořízena klasická kaskáda, kterou se dostanou přes elektrárnu. Ale aby nedošlo ke zranění, u čisticích zařízení je jakási rybí diskotéka, která pomocí hudby, vibrací a světelných efektů odhání ryby pryč z nebezpečné zóny.

S radostí tedy chválím český projekt, který nehledí jen na zisk, ale i na sociální potřeby lidí, a dokonce i na potřeby obyčejných ryb. 

Komentář zazněl v pořadu Glosa Dominika Duky  |  Stanice: ČRo Radiožurnál