Pád berlínské zdi symbolizuje konec bipolarity světa rozděleného mezi dvě velmoci. A musíme říci, že k pádu berlínské zdi přispěli historicky: prezident John Fitzgerald Kennedy svým výrokem: "Já jsem také Berlíňan!"; a rozhodující ovšem byl vliv prezidenta Ronalda Reagana s jeho výrokem: "Pane Gorbačove, zbořte tu zeď!". Což byl symbol, že je možné k tomu přistoupit.

Sjednocení Německa tedy vyjadřuje skončení hegemonie komunistického impéria. Bezesporu ovšem je nutné připomenout, že není možné jen pád berlínské zdi považovat za skončení komunistické nadvlády nad střední a východní evropou. Zde přísluší dík dalším politikům jako byli: Helmut Kohl, Margaret Thatcherová, ale také hlava katolické církve - Jan Pavel II. Podíl nad porážkou komunismu nelze upřít také polskému národu, jeho Solidaritě a polské katolické církvi, kardinálu Wyszyńskému, rovněž tak statečnému postoji maďarského národa a jeho primasovi, kardinálu Mindszentymu, a je to i podíl Československa, lépe řečeno, a musíme to říci, i právě Charty 77 a její spolupráci i s polskou Solidaritou na bázi centra ve Wroclawi.

Připomeňme především také, že k tomuto pádu vede jasná cesta od komunistických gulagů v Československu, jako byly: Jáchymov, Bory, Pankrác, Uherské Hradiště, Ilava a Leopoldov. Je to i určité vzepětí, ke kterému došlo v roce 1968, na kterém se podílel i kardinál František Tomášek. A pak nemůžeme zapomenout také na Velehrad 1985, jako i na svíčkovou demonstraci v Bratislavě, a na petice, především na petici Augustina Navrátila: 31 bodů. To všechno je cesta, která pak vede, už po pádu berlínské zdi, k 17. listopadu 1989.

Myslím, že je zapotřebí hodnotit události nejenom podle určitých významných a fenomenálních událostí, ale je třeba také vidět ty, kteří se, svým utrpením a svojí prací, zasloužili o pád "Říše zla", jak nazval Sovětský svaz a jeho impérium prezident Ronald Raegan.

Přijměte tedy prosím pozvání na vzpomínkovou mši svatou příští sobotu 16.11.2019 do katedrály Sv. Víta v 10 hod., která bude velikým poděkováním nejenom Svaté Anežce, ale všem těm, kteří se zasloužili o návrat svobody. A je to také velké poděkování kardinálům: Beranovi, Tomáškovi a dalším. Především tedy i poděkování Václavu Havlovi a Václavu Bendovi. (ZDE)