Ta sice rovněž predikuje zpomalení hospodářského růstu, avšak o poznání mírnější, tj. z loňských 4,6 % na letošních 3,8 %. Mimoto pak pařížská organizace představila komplexní analýzu tuzemské ekonomiky, pro kterou má jak slova chvály, tak i varování.

Nejdřív na pozitivní notu. Celkově OECD hodnotí hospodářskou situaci v Česku velmi příznivě. Ekonomický růst je v jejích očích vyvážený a založený na solidních základech, míra nezaměstnanosti patří k vůbec nejnižším v rámci skupiny nejrozvinutějších zemí. Pozitivně je hodnocena také rozpočtová politika, a to nejen s ohledem na nízký veřejný dluh, ale rovněž celkové vylepšení fiskálního rámce (např. ustanovení Národní rozpočtové rady). Konečně pak OECD vítá utahování měnových šroubů ze strany centrální banky, jíž doporučuje v normalizaci úrokových sazeb nepovolovat a v případě přetrvávajících inflačních tlaků být připravena zvedat sazby dokonce ještě rychleji.

Dle OECD totiž již česká ekonomika vykazuje znaky přehřívání. Hlavní překážku vyššího tempa růstu představuje nedostatek pracovních sil, který je každý měsíc akutnější při pohledu na statistiky z trhu práce. Pozornost však pařížská agentura věnuje také rizikům spojeným s růstem cen nemovitostí nebo v dlouhodobém horizontu se stárnutím české populace, což by mohlo ohrozit fiskální stabilitu. Co pak rozhodně stojí za zmínku je upozornění OECD na vyčerpání českého hospodářského modelu založeného na nízkých mzdách a vysoké závislosti na přílivu zahraničních investic.

Tyto připomínky nejsou ničím novým. Již čísla za první kvartál dávají tušit, že tuzemská ekonomika zpomaluje, což bude ještě viditelnější v dalších čtvrtletích spolu s tím, jak se budou dále vyčerpávat poslední zbytky volných kapacit. I tak lze ale námi očekávaný růst lehce nad 3 % v tomto roce považovat za slušný a zdaleka není na místě věšet hlavu a propadat skepsi. Po dynamickém růstu totiž ekonomika pouze cyklicky zpomaluje směrem k dlouhodobě udržitelným úrovním hospodářského růstu.