Hlavním argumentem jsou přitom americké sankce na Írán, které začnou v plné síly platit od začátku listopadu. Z fundamentálního pohledu na ropný trh, tj. dynamiku nabídky a poptávky, však samotný výpadek íránských exportů podobný cenový růst neopodstatňuje.

Za prvé, byť se zdá, že exporty ropy z Íránů klesají rychleji, než se původně očekávalo, zdaleka se zřejmě nejedná o tak masivní propad, jak uvádějí oficiální agentury, tedy z 2,5 mil. barelů denně v dubnu až na 1,6 mil. barelů denně v září. Čísla ze zdrojů monitorujících pohyby ropných tankerů totiž naznačují, že Írán je schopný - podobně jako v sankčních letech 2012-2015 - umně maskovat část vlastních exportů ropy (např. změnou země původu ropného tankeru) a tím tak navyšovat oficiální čísla řádově o statisíce barelů denně.

Za druhé pak do změny tržní bilance začíná výrazněji promlouvat Saúdská Arábie. Ta oznámila navýšení produkce na 10,7 mil. barelů denně, tj. na úroveň vlastních historických maxim, přičemž v listopadu hodlá ještě přidat. V podobné situaci se nachází také Rusko, které již aktuálně těží na svém post-sovětském maximu 11,4 mil. barelů denně a také má v plánu těžbu dále zvýšit. Pokud k tomu přidáme pokračující expanzi amerických producentů břidlicové ropy, výpadek íránské ropy by pro ropný trh nemusel znamenat až tak zásadní problém.

Do značné míry navíc platí, že íránský výpadek v rozsahu 1-1,5 mil. barelů denně je již v dnešních cenách ropy zahrnut. Co v nich samozřejmě zahrnuto prozatím není, je další eskalace geopolitického napětí v regionu Blízkého východu, např. vyhrocení současné diplomatické přestřelka mezi Saúdskou Arábií a Spojenými státy. Pokud se však oprostíme od těchto v zásadě nepredikovatelných událostí, pohled na tržní fundamenty naznačuje, že by ropě spíše slušela cena v rozmezí 70-80 USD/barel, než magických 100 USD/barel.

Dominik Rusinko
finanční analytik