Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači, v pondělí budeme svědky svěcení tří nových zvonů naší katedrály svatého Víta, Vojtěcha a Václava. Tyto zvony zaujmou uprázdněná místa po svých předchůdcích, kteří se stali obětí první světové války. Je to krásná symbolika – za válečných časů se zvony rozlévají na děla, zatímco v časech míru můžeme nové zvony instalovat na věže kostelů. Spočítám-li nově ulité zvony v celé naší vlasti po 17. listopadu 1989, jejich počet cosi vypovídá o prosperující společnosti, která má vztah i k duchovnímu rozměru života. 

Zvuk zvonu je charakteristickým hudebním artefaktem křesťanství. Plnil však nejen náboženskou funkci, ale i sekulární. Svolával nejen k bohoslužbě, vítal nově narozené a loučil se se zemřelými, ale varoval i před nepřítelem, ohněm, povodní, nebo rozháněl bouřné mraky. Vítal panovníka při nástupu do úřadu a jeho návštěvách v jednotlivých městech a obcích. Zvláštní intenzity nabyl jeho hlas za tureckých válek, kdy třikrát denně svolával věřící k modlitbě – ráno, v poledne a večer. Byly i doby, kdy se zvony na protest odmlčely. 

Je pravdou, že ne vždy je dnes hlas zvonu považován za něco žádoucího. Tu a tam se setkáme s protesty, že zvon ruší v nedělní ráno pokojný spánek nevěřících spoluobčanů. Většinou však zvonění lidé vnímají jako cosi poetického, co k naší zemi patří. 

K důležitým osobnostem života církevní obce patřívali také zvoníci. Často bydleli v blízkosti zvonů přímo na věži. Všichni asi známe rodné místo slavného skladatele Bohuslava Martinů, který se narodil v Poličce ve věžní světnici kostela svatého Jakuba, kde byl jeho otec zvoníkem a zároveň provozoval ševcovství. 

Když jsem hovořil o dvojí funkci zvonů, rád bych dodal, že tato dvojí role se projevila i ve vlastnictví věží a někdy i zvonů. Dělily se o ně farnosti s městy. Moderní doba však vytvořila nové signální systémy – sirény, rozhlas, telefon a podobně. I zvoníci jsou nahrazováni automatizovanou technikou. Také věže hledají své nové uplatnění – stávají se rozhlednami, minigaleriemi, informačními středisky nebo místy občerstvení. To vše vyjadřuje i nové využití věží. 

Je tu však ještě jeden nový fenomén. Přichází řada zvoníků, pro které se kampanologie stává víc než koníčkem. Často jsou to velice vzdělaní lidé, kteří se dobrovolně hlásí ke službě zvoníků a vytváří společenství. Jim patří většinou také díky za to, že krása zvonů, jejich tónů, obohacuje náš život.

Publikováno se souhlasem vydavatele.