V době, kterou jsem stanovil, budu soudit podle práva. Ať se třese země a její obyvatelé, pevně držím její sloupy. Zničím veškerou drzost bezbožníků, moc spravedlivých bude povznesena. (Ž 74, 3-4.11)

Dějiny znají chvíle, kdy Bůh trestá lidskou společnost za obzvláště těžké viny. Trest, jak je zřejmé, je kolektivní. Neváže se jednoznačně na hříchy jednotlivců, ale postihuje nevyhnutelně lid jako celek. Potvrzuje to Písmo, Otcové a tradiční magisterium. K těmto krajním lékům sahá Pán, aby učinil konec zatvrzelosti, pýše a neposlušnosti. Milosrdenství nemá žádný účinek bez pokorného přiznání vin a nezvratného rozhodnutí k nápravě ze všech sil.

Nejhorší tresty nejsou ty materiální, nýbrž spirituální. Stačí se ohlédnout: vychladnutí víry, i když v jednotlivých zemích v různé době, začalo na Západě již na počátku XX. století, ne-li dříve. Příčiny mohou být různé: šíření modernismu, zednářská a socialistická propaganda, uvolnění mravů... V každém případě, bez rozšíření vlažnosti mezi křesťanským lidem nemohly by se zvrácené ideje zakořenit.

Poučení pro nepoučitelné

Ve Fatimě nás Maria včas varovala a upozorňovala na nezbytnost obrácení, modlitby a pokání a poukazovala na trest, který nás postihne, jestliže neuposlechneme její slova: propukne válka, která bude horší než ta, která tehdy panovala. A jak bylo předpovězeno, propukla druhá světová válka, masakr, k jakému dosud v dějinách nedošlo, s hrůzami apokalyptických rozměrů. Ale jak se zdá, ani to nestačilo.

Poválečná generace místo aby z událostí vyvodila ponaučení, se zápalem se zaměřila na materiální výstavbu, na iluzi demokracie s kultem práce a vidinou blahobytu, který se v šedesátých letech skutečně dostavil. Mezitím ono frenetické poblouznění postupně korodovalo a život z víry v mnoha případech zabočil u kléru do pouhé pokrytecké povrchní poslušnosti.

Na přílišnou pozornost věnovanou jen pozemským zájmům odpověděl Bůh bezprecedentním duchovním trestem: dopustil, že jeho církev sešla z cesty. Nerozum svolat ekumenický koncil v té době době nabídl vnitrocírkevním zednářům vítanou příležitost chopit se kormidla, které vytrhli z ruky zákonitého lodivoda, který ve skutečnosti nepodnikl nic, aby tomu zabránil. Říká se, že umíral se slovy: »Ukončete koncil! Ukončete koncil!« Ale jeho nástupce naopak pokračoval, a výsledky všichni známe.

Odvahou proti nepravosti

Když se průlom zdařil, hordy démonů pronikly na vinici Páně a způsobily zde spoušť. I ve společnosti, jakmile povolilo zábradlí v církvi, synové dřívějších budovatelů prohlubovali občanský, kulturní a morální rozvrat, jaký dějiny dosud nezažily. Nastal triumf nepravosti. Stejná generace pak obsadila křesla moci a myšlení a upevnila realizaci rozvratného programu okultní světové vlády.

Kdo jiný podporuje sexuální zvrácenosti, ne-li intelektuálové a finančníci z bell mondo politically correct? Současná situace není nic jiného než kulminující fáze vědecky provokované rakoviny, a ti, kteří by ji měli léčit, dělají to v míře naprosto nedostačující.

Toto všechno by nás zdaleka nemělo zbavovat odvahy, nýbrž dodat nám důvěry. Sociální, politický i právní úpadek naší doby je prostě důsledkem lidských hříchů a současně Božím trestem úměrným jejich závažnosti. Všechno však je pod přísnou kontrolou nebes.

I na současný pontifikát je možno aplikovat stejný klíč. Pozemská církev z velké části nevěrná svému Ženichovi, obdržela toho, koho chtěla: někoho, kdo by ji upevnil v bludu a ospravedlnil její odpadlictví. Když se odmítá pravda a uznává nepravost, Bůh skutečně posílá klamnou sílu, aby urychlila průběh zla a postavila všechny před jasnou a nevyhnutelnou volbu. Kdo je poctivý, udělá tu správnou, a kdo ne, ten se nechá smést. Fyzická zemětřesení jsou symbolem zemětřesení duchovních. K tomu, aby to někdo popřel, nevystačí s tím, že si vynutí mlčení.

Nespravedlnost jen zdánlivá

Je sice pravda, že katastrofy, jak duchovní tak materiální, postihují bez rozdílu dobré i zlé, ale efekt zdaleka není stejný. Jedni vystaveni zkoušce rostou ve víře i v zásluhách, druzí jsou vyzváni, aby zrevidovali své způsoby a nepostihl je trest věčný. Ostatně již sám život v rozporu s Božími přikázáními je sám o sobě trestem, protože působí škody a neštěstí, ničí životy a často také lidskou mysl.

Vyhrňme si rukávy a zdvojnásobme úsilí v zachovávání neměnných přikázání, zákonů života a cesty spásy. Máme k dispozici milost svátostí, abychom uspěli ve zkouškách, onu milost, která přináší ovoce jen tomu, kdo s ní spolupracuje a bojuje proti svým hříchům.

Nikdo nás o ni nebude moci připravit, ani v případě, když by, jak se proslýchá, změnili dále mši, aby mohli koncelebrovat s anglikány a protestanty. Těm, kteří nemají zálibu ve frašce, nikdy nebudou scházet praví kněží, kteří Svátost obnoví. V nejhorším a nejnutnějším případě se tak bude dít v soukromých domech. Ukazují to dějiny nejhorších pronásledování, také nedávných: Církev nakonec vždy povstala silnější, očištěná a obnovená. Její základ není pro nic za nic nadpřirozený. Všechny minulé vichřice, kterými prošla, posloužily Bohu k uskutečnění jeho plánů. Důležité je pochopit, kde je třeba stát a dělat správná rozhodnutí; ta pak uskutečňovat, ať to stojí co to stojí. Zbytek zařídí On.

Ať jdeme vstříc jakýmkoliv situacím, mějme pevné kotvy, kterých se můžeme duchovně držet. Také v materiální rovině zasahuje Prozřetelnost nepředvídatelným způsobem. Příklad: Pro obnovu chrámu Božského Srdce v Tolentinu, kde se pravidelně slaví tradiční mše, uvolnila maďarská vláda půl miliónu EUR. Evropská unie naopak tahá ze států peníze na podporu démonické potratové organizace, které americký prezident právem zrušil dotace mimo jiné proto, že prodávala orgány z potracených dětí.

Musíme se modlit, aby skončila taková zvěrstva a aby poslanci našli také odvahu zpytovat svědomí.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele