A pak je tu ještě Rusko podle Dugina: mělo by představovat další civilizaci, tzv. eurasijsou civilizaci (také nazývanou „čtvrtá cesta“ vedle západního liberalismu, nacionalismu a komunismu), která svádí epický boj s euroatlantickou cvilizací o imperiální řád světa. Eurasie je silně multiethnická, obsahuje pravoslaví a asijská náboženství a prostorově se víceméně kryje s „Pravoslavným okruhem s ústředním státem Rusko“ od Huntingtona. 

Harari kulturní rozdíly nepopírá, tvrdí pouze, že nejsou ekvivalentem rozdílů biologických druhů a zdrojem konfliktu na základě přirozeného výběru bojem - jak je vlastně chápe Huntington ve své vizi pro 21. století. A kritizuje Huntingtona, protože jeho téze přispívá k prohloubení střetu globálních problémů (jaderné zbraně, ochrana klimatu, technologická disrupce) s lokální identitou a nacionalismem a vede k závažným politickým dopadům.

Letmý pohled na aktuální světové konflikty budí dojem, že vývoj potvrzuje spíše Huntingtona. A tak to viděl i Harari už v prvním vydání své knihy před čtyřmi roky. Do politiky stále více proniká minulost a stále více připomíná národní střety z 19. století, které se příležitostně vykládají jako střet světových civilizací. Slabé místo Huntingtonovy předpovědi konfliktů v 21. století je ovšem nevyslovená, ale zřejmá analogie dějin s biologií - a ta je předmětem hlavní kritiky, že staré konflikty mezi národy se nedají prodávat jako konflikty „civilizací“. Harari jako příklad této „civilizace“ uvádí program návratu k původní islámské civilizaci (Islámský stát). Harari a další soudí, že tento návrat k islámské civilizaci je paradoxně více ovlivněn Marxem a Foucaltem nebo anarchisty z 19. století než prorokem Mohamedem. Vyhlášená teroristické organizace s tímto programem dokázala dokonce nemožné a učinila ze znepřátelených „civilizací“ USA a Iránu spojence v boji proti Islámskému státu. A samotné islámské autority z káhirské Al-Azhar univerzity označily hlavu Islámského státu za nevědoucího kriminálníka. Harari jen suše vyvozuje, že islam není „civilizace“, ale je prostě jen to, co z něj muslimové udělají v té či oné době a pod. A jako další příklad proti Huntingtonově věčné „civilizaci“ uvádí Německo: „Kdysi jsme byli nacisti, ale my jsme naši lekci pochopili a dnes jsme pokojní demokraté“.

Téma konfliktu civilizací je samozřejmě atraktivnější pro agresivní sklony sociálních médií a pravicový populismus, který rád nabízí boj. Zabránit migraci z cizích civilizací vidí jako jedinou záchranu západního sociálního státu před vysokými náklady, před vznikem paralelních společností a s nimi spojené kriminalitě. Pokud jde o přistěhovalce z islámského kulturního okruhu může vzniknou dojem střetu islámské a západní civilizace.Ale na straně přistěhovalců nejde o kulturní boj, ale o uprchlíky před bídou a válkou, a na straně Západu jde o pravicové populisty, které lze nazvat ve shodě s Hararim zcestným výhonkem jedné jediné globální civilizace. A za stejnou odnož globální civilizace považuje i návrat Kremlu k protizápadní politice. Ve skutečnosti zde jde o návrat k politice proti globální civilizaci.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele