ERIKA MAGDALENA PEPRNÁ se rozhlíží po krajině, kterou na východ od nás nepotlačili ani komunisté, kterou se však ze všech sil snaží od sebe “odtlačit” moderní demokracie v čele s farmaceutickým průmyslem - ač může zásadně zlepšit zdraví celého národa.

O krok blíž k odpovědi na tenhle pozoruhodný paradox jsem se dostala, když jsem se v tomto školním roce stala studentkou-nestudentkou čínské akupunktury a medicíny. Pardon. Chci říct chovatelství králíků. 

Studuji totiž proto, abych mohla za pár let praktikovat-nepraktikovat a zásadně neléčit. Ne ty králíky, lidi. Ono totiž podmínky, v nichž tisíciletá čínská tradice v Čechách funguje, dost připomínají kombinaci pohádky o Chytré horákyni a patafyzického divadelního představení. Ale popořádku.

Tak trochu jiný atlas

Můj otec před mnoha lety přinesl z práce knihu. Připutovala k němu přes kteréhosi z diplomatů, s nimiž se téměř denně setkával. Dal ji mně, protože jsem už tehdy platila za zdravotního experimentátora se zájmem o různé alternativní a netradiční formy léčení. 

Zírala jsem na ten fascikl jako na zjevení. Měl zhruba devět stran velkého formátu vytištěných na tuhém křídovém papíře, bohatě ilustrovaných a psaných azbukou. Byla to pečlivě, vědecky sepsaná anatomická příručka, vydaná jednou středně slavnou ruskou univerzitou. Její jedinou, avšak poměrně zásadní odlišností od podobných příruček českých bylo to, že šlo o anatomický atlas éterických těl člověka. Ano, těch “nehmotných”.

Bylo to první setkání s vědou v trochu jiném formátu. Když jde o podobná zákoutí poznání, středo- či západoevropan automaticky hodí mentální zpátečku: co to je za bláznivinu? Člověk vychovaný v běžné kultuře si řekne, že nic takového jako éterická těla přece není, že je to nějaká “ezoterická” hloupost. Legrační ovšem je, že na podobnou “vědu” nevěří ani řada západních “ezoteriků”, pro které jsou zase podobné věci doménou výsostně “duchovní”. A to přesto, že obě strany vědí, že existují tak výsostně nehmotné, avšak měřitelné věci, jako je třeba elektromagnetické pole. 

V krajích východně od nás je ovšem na podobných záležitostech asi tolik duchovního, jako na principu fungování jaderné elektrárny. Není náhodou, že jak ruská (respektive sovětská), tak čínská vláda nikdy neopustily výzkum podobných “bláznivých” odboček medicíny, které náš předlistopadový režim důsledně potlačoval (s nemnoho výjimkami - například skutečně duchovním jasnovidným darem obdarovaného faráře Ferdy, kterého nejprve zavřeli do uranových dolů, aby se u něj později léčily komunistické elity). Ba naopak. Jak v bývalém Sovětském svazu, tak v Číně kvetlo a nadále kvete spojení klasické západní medicíny a “ezoterických bláznivin” - ve striktně vědeckém prostředí.

Zachránil Mao Čínu?

V Číně možná dokonce návrat předsedy Maa k domácí medicíně (kterou předchozí, demokratická prozápadně orientovaná Čína málem hodila do koše s ostatními “imperiálními přežitky”) zachránil zdraví národa, a taky jeho rozpočet. 

Paradoxně to byl právě Mao, kdo zařídil překování starých praktik a systémů do moderní, “briketové” podoby. Ta umožnila vychovat armádu doktorů - kteří posléze strádající a podvyživený národ (nutno přiznat, že též především díky Maovi) udrželi při životě a - relativním - zdraví. A vlastně i díky tomu dnes k podobným účelům čínská medicína slouží i Západu. U nás ovšem bez politického požehnání. Alespoň zatím.

Meridiány při pitvě nenajdeš

“Kozí bobky” samozřejmě nikdo nikomu nepředepisuje. Faktem ale je, že se v Číně pracuje s některými bylinami a technikami, které jsou pro našince hodně nezvyklé. Na prvním místě slavnými “akupunkturními” body a dráhami energie v těle, neboli takzvanými meridiány. Jak to s nimi je? Ptá se skeptický našinec. Jsou skutečné? Je to nějaká psychologická záležitost? 

Slovutní chirurgové občas rádi žertují, že během studia při pitvách nikdy žádné meridiány neviděli. Na to ovšem existuje poměrně jednoduchá odpověď: předpokládám, nebo aspoň doufám, že páni lékaři při pitvě také nepozorovali, že pitvané tělo dýchá a stárne. Přesto by asi souhlasili, že k normální fyziologické funkci organismu obojí patří. 

Už na prvním semináři čínské medicíny (aspoň tom lepším) vám lektor vysvětlí, že proudění životní energie (čínsky zvané čchi) v drahách vedoucích v prostorách mezi tkáněmi, je závislé na tom, že je organismus živý a v pohybu. Čchi je totiž vlastně elektromagnetická energie, generovaná pohybem našeho těla a mysli. Zní to tak nepravděpodobně v epoše, kdy bez problémů měříme elektromagnetické pole srdce a mozku?

Pavěda!, volají totalitní, mocní a bohatí strážci západní medicíny. Mluví o vědě, ale o čemkoli jiném nic vědět nechtějí. Mají totiž problém: ta domnělá pavěda funguje. Pacienti se uzdravují. A činili to už zhruba pět tisíc let před tím, než "pavědu" takzvaná vědecká obec exkomunikovala. 

To není přehánění. Principy, na nichž je léčba postavena, jsou skutečně známy a doloženy už tak dlouho - a možná ještě déle. Ve skutečnosti jen jiným jazykem popisují děje, k nimž teprve dospívají mnohé moderní fyzikální objevy. 

Jak čínští šamani a rozdavači kozích bobků na podobné věci přišli, je dodnes záhadou. Jedna moje spolužačka, “klasická” lékařka, pokrčila v odpověď na tuto otázku rameny a řekla, že jí to připadá všechno tak nějak - přirozené.

Chronické nemoci

A v tom je možná největší přednost východní medicíny: umožňuje poznat zákonitosti, podle kterých zdravé lidské tělo prostě funguje. Západní studenti jsou proto obvykle fascinováni (a zpočátku také mírně popleteni) tím, jak jednoduché schéma takzvaných pěti hybatelů umožňuje vysvětlit (a vyléčit) zdánlivě nesouvisející choroby. 

Včetně těch na Západě pokládaných za “neléčitelné”. V tomto smyslu pro mě byla mimořádně inspirativní přednáška MUDr. Jiřího Bílka na druhém semináři ve škole, kde mimo jiné vysvětlil, jak se k čínské medicíně dostal. 

Pravil, že ho unavil fakt, že s gynekologickými problémy svých klientek nemůže dělat v podstatě nic, kromě předpisu hormonů či antibiotik, jež problém obvykle nevyřeší (spíše naopak, dodávám). Dál už nemusel říkat vlastně nic, protože za něj hovoří jeho praxe, v níž léčí neplodnost i chronické gynekologické obtíže způsobem a s efektivitou, o nichž se většině jeho kolegů ani nesní. 

Zdravotní byznys je mocný

Vystudovat čínskou medicínu je docela náročný podnik - porovnávám-li se svým předchozím právnickým vzděláním. Aby se člověk dostal ke slušné praxi, musí do výuky investovat spousty času, peněz, energie a myšlenkové aktivity. A pak narazí na patafyzickou českou realitu:

Přestože je u nás (i v evropském kontextu) “čínské” vzdělávání na velmi slušné úrovni - konkrétně do mé školy jezdí přednášet řada superkvalitních zahraničních lektorů z Číny i ze Západu - přesto vlastně nedocházím na “vejšku”. 1. škola tradiční čínské medicíny sice dá “studentům” (orwellovskou novořečí “ne-studentům”) povědomí, jak mohou legálně své znalosti ne-uplatnit v praxi. Přesto chodím, právně vzato, na přednášky zapsaného spolku, který by stejně dobře mohl vyučovat základům genetiky při chovu belgických králíků.

Návrat do říše kozích bobků? Spíše nekonečná moc farmaceutických firem a jejich politických “agentů” na fungování zdravotního byznysu v naší zemi. Větší rozšíření čínské (a jakékoli alternativní) medicíny jejich astronomické zisky ohrožuje. Čínský systém je postavený na prevenci a přírodních, nikoli syntetických lécích. Tudíž je sice finančně zajímavý pro pacienty, ale krajně ohrožující pro molocha, žijícího z lidských nemocí.

Jak dopadne i vlivný a uznávaný lékař (pokud pochopí, že oba systémy mohou v zájmu pacienta fungovat pospolu), ukazuje případ zmíněného Romana Prymuly. Sotva se matador klasické medicíny “přichomýtl” k čínské klinice - ejhle, má na krku korupční skandál. Taková náhodička… 

Ve vlastních rukou

Možná je to ale svým způsobem dobře. “Chovatelství králíků”, které bez fantaskních finančních nákladů umí léčit i zachraňovat životy, může totiž studovat nejen lékař či terapeut. Je otevřeno i laikům, chtějí-li se naučit velmi efektivně a levně pomoci sobě a své rodině (takových ne-spolužáků, co chtějí ne-léčit, mám poměrně dost). 

Což je současně jedna z možných odpovědí na hádanku z úvodu tohoto textu. Klasickou západní medicínu jistě nikdo nechce “zrušit”. Čím dál více lidí ale cítí, že hory chemických léků, které předepíše pan doktor, často ke zdraví nevedou. Proto nás tak přibývá. Nás, kteří chceme vzít vlastní zdraví do vlastních rukou. Porozumět tomu, proč stůněme, a vyléčit se.

Znalosti čínské medicíny (vedle dalších alternativních metod) nám k tomu mohou dát důležitý podklad. Bez po tisíciletí vytvářeného “anatomického atlasu” člověk totiž vždycky tápe ve tmě. 

Naštěstí ho máme k dispozici. A studentů, kteří otevírají jeho stránky, přibývá.

Kdoví, třeba se i v této oblasti “trumpovsky” blýská na lepší časy.