Blinken nicméně odsekl, že „jednou lekcí z nedávné historie je, že jakmile jsou Rusové ve vašem domě, je někdy velmi obtížné je přimět, aby odešli“. Ruské ministerstvo zahraničí tvrdě odsoudilo Blinkenovy urážlivé poznámky a reagovalo na to prohlášením, že „když jsou ve vašem domě Američané, může být obtížné zůstat naživu a nebýt okraden nebo znásilněn. Indiáni ze severoamerického kontinentu, Korejci, Vietnamci, Iráčané, Panamci, Jugoslávci, Libyjci, Syřané a mnoho dalších nešťastných národů, které mají tu smůlu, že zažily tyto nezvané hosty ve svém domě, o tom budou mít hodně co říci.“ Kreml uvedl, že je výsadou kazašské vlády rozhodovat o věcech týkajících se vlastní národní bezpečnosti.

Blinken se svými výroky ve skutečnosti snažil zakrýt stopy po pokusu o změnu režimu v Kazachstánu, který zorganizovala CIA se souhlasem prezidenta Bidena. Je to starý trik – odpoutat pozornost od hlavního problému rozvířením prachu kontroverzními výroky. Neúspěšný pokus Bidenovy administrativy o státní převrat ve strategicky umístěné odlehlé zemi sevřené mezi Ruskem a Čínou (která je mnohem strategičtější než Ukrajina) vystavuje americkou diplomacii výsměchu v oblasti střední Asie a vylučuje zjevný plán NATO na zachycení v oblasti Kaspického moře. Rusko dosáhlo svého pětidenní vojenskou misí za minimální náklady. Kreml je zdrženlivý, pokud jde o zveřejňování informací, ale podle všeho se v Kazachstánu odehrál neúspěšný pokus o barevnou revoluci.

Ruský velvyslanec v USA Anatolij Antonov na webové stránce ruské ambasády explicitněji napsal, že tisíce džihádistů byly zapojeny do snah způsobit zmatek a rozbít ústavní pořádek v Kazachstánu. V dalším rozhovoru pro Newsweek Antonov dodal: „Existují vážné obavy z dalšího šíření radikální náboženské ideologie ve střední Asii. Pramení z destabilizace Blízkého východu a Afghánistánu, kterou způsobily západní vojenské intervence pod záminkou obrany lidských práv a demokracie. Blízcí spojenci Kremlu – srbský prezident Vučič a běloruský prezident Lukašenko – otevřeně uvedli, že „zahraniční zpravodajské služby zasahovaly do dění v Kazachstánu“. V. Putin nastínil paralelu se změnou režimu na Ukrajině v roce 2014, sponzorovanou USA, kde agenti provokatéři demoralizovali bezpečnostní síly, které donutily prezidenta Janukovyče uprchnout, a do výsledného vakua američtí diplomaté okamžitě vložili loutkový režim nepřátelský vůči Moskvě.

Kazašské ministerstvo zahraničí oznámilo, že země „byla vystavena ozbrojené agresi ze strany dobře koordinovaných teroristických skupin vycvičených v zahraničí“. Mezi útočníky byli jednotlivci se zkušenostmi z řad radikálních islamistických skupin. Prezident Tokajev hovořil o „dobře organizovaném a připraveném aktu agrese proti Kazachstánu za účasti zahraničních bojovníků především ze zemí střední Asie, včetně Afghánistánu. Nechyběli ani bojovníci z Blízkého východu. Cílem bylo vytvořit na našem území zónu kontrolovaného chaosu s následným uchvácením moci.“ Bylo zabito šestnáct policistů, více než 1300 utrpělo zranění a asi 500 policejních vozů bylo spáleno. V mnoha městech došlo současně k cíleným útokům na vládní budovy. Mezi několika tisíci zadrženými jsou cizí státní příslušníci. Odhaduje se, že v Kazachstánu působí 16 000 nevládních organizací a o mnoha je známo, že jsou financovány americkými organizacemi, jako je National Endowment for Democracy (NED) se sídlem ve Washingtonu, která sponzoruje projekty změn režimů v bývalých sovětských republikách.

Proč je o Kazachstán ve Washingtonu takový zájem? Sousedí s čínským Sin-ťiangem a je dopravním uzlem pro pekingský projekt Nové Hedvábné stezky směřující na západ. Čína má obrovské podíly na obchodu, investicích a energetické spolupráci s Kazachstánem. I pro Moskvu je stabilita země životně důležitá, protože tam žije 3,5 milionu etnických Rusů. Kromě toho tam má Rusko také strategická aktiva, jako je kosmodrom Bajkonur. Rusofobové v Bidenově administrativě nicméně končí v poli poražených. Domnívali se, že zatímco oči ruského medvěda zůstaly upřeny na západní hranici, mohlo rychle dojít k puči u jižního souseda, se kterým sdílí 7600 km dlouhou hranici. Netušili však, že Tokajev pohotově požádá o pomoc a Putin rychle a rozhodně zareaguje.  

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele