Nevím, kolikrát při poslechu zpráv a planých a bezbřehých televizních besed, jsem si vzpomněl na následující báseň.

Profesoři na louce
O svém IQ a vzdělání vědouce
Setkali se pod Petřínem na louce
Mediální profesoři
Aby spolu hovořili
Tak jak nikdo nehovoří
O traktátech které tvoří

Jemně při tom soupeřili
Kdo z nich je největší filozof
Kdo z nich má vest lidstvo k cíli
Když tu v jedné vážné chvíli
Ti učenci skvělí
Zbloudili ve světě velkých slov
Do vlasů si vjeli

Tváří v tvář záhadám vesmíru
Zas jednou mysleli přes míru

Nechápali lesklí brouci
Divili se motýli
Proč ti vědci vševědoucí
Jenom kvůli jsoucnu s bytím
Obklopeni jarním kvítím
Holemi se jali tlouci
Seč jim síly stačily

A pozorný čtenář po dalším čtení pochopí…

Přeplněným náměstím
Naučím se hlásat
Kudy kráčet za štěstím
V duchu pevných zásad

Na mých radách závislý
Bude brzy každý
Neboť dobré úmysly
Cestu peklu dláždí

Na sto čtyřech stranách nám autor nadělil skutečně sváteční čtení. Sváteční proto, že se poezie jaksi vytratila z knihkupectví ( málo vydělává ) a poetično, ten lidský a přirozený stav, kterým se zbývali Hegel, Jakobson, Diderot, Kant a další je nahrazováno vulgaritou a otevíráním 13. komnat.

Autor v závěrech svých básní má vždy poučení, shrnutí, zapamatovatelný ironický šleh, kterým připomíná čas, prostor, ve kterém žijeme, ale i nás samé.

Jak by zkoumal, zda jsme ještě schopni myšlení a pokud ano, zda se nám neztratila sebereflexe, která provází lidské pokolení po tisíce let?

Když se s úsměvem zamyslíme nad verši Filosofů pod Petřínem, najednou si uvědomíme, co kolem nás moc a moc chybí: být normálním člověkem bez špagátů vedoucích k neviditelné ruce trhu, bez špatností konzumu a globalizace, bez falše a podvodů zaměněných za podnikání, bez … prostě být ve svém přesvědčení sámi sebou.

A nejsme-li toho už sami pro sebe schopni, doporučuji každé ráno, jako předznamenání dne, přečíst si jednu z Kosekových básní. Pomůže pochopit kolotání světa kolem nás.

Abychom jednou místo modlitby a pozdravení „ Dobrý den.“ nešeptali:
…Lidstvo však zatím netuší
Že přijde nová éra
Která se zove ropuší
Možná už přišla včera

(Knihu Filosofové pod Petřínem vydal: Robert Rytina – VR atelier v roce 2019)