Co se stane, když k někomu přijdete a řeknete mu, že vám musí dát polovinu peněz nebo ho zavřete sklepa? Stát vás zavře za vydírání. Nebo když si doma vytisknete peníze na tiskárně a půjdete si za ně něco koupit? No stát vás zavře. Úplně stejně dopadnete, když někomu budete chtít vzít a na sebe bez jeho souhlasu přepíšete jeho nemovitý majetek, když budete někoho sexuálně obtěžovat a zneužívat, budete někoho týrat, držet rukojmí, nebo jiného zavraždíte. Jelikož tato práva člověk nemá, resp. je za takové chování souzen a potrestán, jen těžko je může přenést na někoho nebo něco jiného.

Aby lidé nemuseli vykonávat všechna práva a výkon některých z nich mohli sdílet, vytvořili si za tímto účelem stát. Stát není nic jiného, než dodavatel služeb. Mezi zcela základní obsah diskusí lidí vždy patřila, patří a bude patřit otázka velikosti a síly státní moci. Jde o principiální spor o úroveň zasahování státu do života lidí. Průšvih je, když se kolem donekonečna diskutujících lidí potichu proženou ti, kterým svěřili výkon práv minule, a začnou ten stát salámovou metodou pomalu měnit. Ze státu se stává nová samostatná entita, která začíná žít svým životem a pomalu ale jistě se obrací proti těm, kteří si ho za účelem společné správy svých práv vytvořili.

Postupem doby pro sebe stát legalizoval činnosti, které jsou jinak pro jeho občany trestné. Získal a dál získává více práv, než kolik jich původně měli ti, co ho založili. Krade, loupí a vydírá, když přichází k lidem a říká „zaplať, nebo tě zavřu“.  Když stát tiskne veskrze falešné, tedy ničím nekryté peníze, a uvádí je do oběhu, už to nenazývá paděláním, ale „kvantitativním uvolňováním“. Když ve jménu údajného veřejného zájmu přijde a vezme vám váš majetek, najednou to není ozbrojená loupež ale vyvlastnění. No, a když před tím někde vedl válku a svrhnul diktátora, zatímco to samé chování na straně protivníka byly prý terorismus a vražda, a následkem toho na letištích kontroluje nahé lidi včetně vagín a konečníků, už to najednou není sexuální zneužívání, ale opatření při boji proti terorismu.

Nějak se nám to budování zastupitelské demokracie vymklo, vážení. Nevím, kdy přišel ten okamžik, že údajně demokratický stát má víc práv, než měli občané, kteří mu ty svoje svěřili, ale je čas udělat pořádnou revizi. Já nejsem rád, když někomu něco svěřím a on to pak použije v mém jménu proti někomu jinému bez mého vědomí a souhlasu, přičemž si k mému zmocnění dokonce sám něco dopsal, aby nakonec tak zmagořil, že se otočí i proti mně. Chtěl bych se vsadit, že za normálních okolností byste ho na prahu svého domu srazili k zemi. Alespoň já bych to udělal. Je sice fakt, že hodně lidí je dnes doslova podělaných, když jim přijde obálka s pruhem nebo člověk s průkazkou, ale státu není třeba se bát. Je totiž přesně tak silný, jak mu dovolíte. Pokud máte strach, je silný. A opačně.

Psáno pro blog idnes.cz