Po volbách se zpravidla počet ministerstev neřídí jejich potřebností a účelností, ale potřebou rozdělit je co do počtu mezi koaliční partnery. Pokud jejich počet neodpovídá poměru získaných mandátů a síle v koalici, nějaké ministerstvo se zruší, sloučí, nebo přibude. Když by vznik nového nebyl obhajitelný, vymyslí pozici ministra bez portfeje, případně nějaký nový výbor či vládní agenturu pro boj proti něčemu, přičemž je druhořadé, proti čemu to je. Hlavně aby odpovídal počet. Nejinak je tomu při obsazování funkcí v parlamentu a senátu a jejich výborech.

Podobné je to při obsazování postů v podnicích řízených státem a v různých veřejných institucích, jejichž existence je závislá na veřejných penězích. Odbornost a zkušenosti z oblasti, kam mají usednout, je zcela vedlejší. Jediné kritérium je politická příslušnost a poměr. Většinou jde o poměr křesel získaných ve sněmovně, nicméně výjimkou nebývá ani poměr mezi lidmi v klasickém slova smyslu.

Při privatizaci podniků se určitě nasekala řada chyb. Spíše bych snad nakonec řekl, že nešlo o chyby, jako spíše o úmyslné zločiny, na které byla bohužel naše legislativa krátká, neboť ji vytvářeli mnohdy ti samí, kteří se na privatizaci podíleli. Privatizace politiky je ale dle mého soudu daleko horší a přinesla o mnoho větší škody. Kromě přesunu peněz z daní a nových státních dluhů k vyvoleným totiž přinesla i úpadek morálky a ztrátu víry lidi v politiku a zastupitelskou demokracii jako takovou.

Pokud by někdo měl dostat trest za svým způsobem podvodnou privatizaci nějakého podniku, přičemž zdaleka ne všechny privatizace byly špatné a v převažující míře se nakonec vyplatily nejen novým vlastníkům, ale i zaměstnancům a při rozvoji regionů, pak za privatizaci politiky by měly být tresty dvojnásobné. Bohužel jsou na takový postup naše současné zákony krátké. Za politická rozhodnutí, jakkoli by jejich cílem byl prospěch osobní či skupiny osob, v současné podobě zastupitelské demokracie stíhat nelze. Ve slibu politiků je totiž k sousloví „v zájmu všeho lidu“ doplněno ještě „a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“. A nejlepší vědomí a svědomí nepostihnete, když tam mnohdy ani nejsou.

Psáno pro blog idnes.cz