Každý občan,  který si plní daňovou povinnost, by mohl být podle výše svých příjmů v elektronické databázi finančních úřadů zařazen do určité skupiny. Ti co mají podprůměrné příjmy například písmenem A, průměrné B, nadprůměrné C a vysoce nadprůměrné D. Následovala by povinnost evidencí automobilů a katastrálních úřadů zaslat do takto upraveného systému informaci, že držitel rodného čísla zaevidoval automobil v hodnotě XYZ a to samé by platilo při koupi pozemků a domů. Každá informace by byla automaticky zkonfrontována se skupinou do které byl podle přihlášených příjmů zařazen kupec a případný rozpor by musel být okamžitě prověřen.

Jestli si někdo myslí, že by se k podobnému obtěžování občanů slušná společnost nesnížila, pak by mi měl vysvětlit, jak je možné, že si Itálie servítky nebere. Letos tam jsou na silnicích zastavováni majitelé luxusních aut a jejich jména jsou zasílána k posouzení tamních finančních úřadů. Výsledkem, jak jsem se dočetl, jsou plné prodejny s luxusními ojetinami a razantní pokles jejich nákupů. Jen v lednu poptávka po autech značky Ferrari, Maserati a Lamborghini klesla o 53 procent.

Podobnou strategii finanční policie uplatňovala v loňském roce v případě majitelů velkých jachet a proto se dá očekávat, že se příští rok zaměří na nemovitosti. Proč se tak děje? Boj proti daňovým únikům se totiž stal jednou z priorit vlády premiéra Maria Montiho. Když jeho razantní nasazení porovnáte s nemastným neslaným nasazením premiéra Nečase, pak z něho náš premiér vychází jako sexuální vejtaha, který úzkostlivě tají, že se mu vlastně nechce, neboť má diagnostikovanou impotenci.

Publikováno se svolením vydavatele.