Námětů je několik, ale většina z nich počítá s pevným násobkem XYZ. Buď vůči průměrné mzdě či např. k platu soudců. A právě v násobku k čemukoliv nevidím kované "socanské" systémové řešení. Asociální, tedy ne-"socanskou" nevýhodou násobku je matematická zákonitost, která může donekonečna zvětšovat původně nastavený SOCIÁLNÍ!!! rozdíl. Dovolím si předložit polopatický příklad.

Průměrná mzda by činila 20 tisíc korun a základní plat zákonodárce by byl  stanoven na trojnásobek. Bral by 60 tisíc korun a rozdíl mezi průměrnou mzdou a jeho mzdou  by činil 40 tisíc korun. Pokud by průměrná mzda vzrostla na 22 tisíc korun, pak by základní plat zákonodárce vzrostl na 66 tisíc korun, ale rozdíl od průměrné mzdy by už činil 44 tisíc korun. Proč? Co je na tom "socansky" systémového? Podle mne naprosto nic, neboť autentické "socanské" řešení by úzkostlivě  dbalo, aby se nastavené mzdové nůžky neotvíraly. Zkrátka a dobře. Pokud se jako výchozí krok stanoví určitý mzdový rozdíl, pak by mě zůstat zachován. Ale to není z mé strany vše.

Poctivý "socan" by jako základ výpočtu platu zákonodárců  použil minimální mzdu, aby se na ní nezapomínalo. Pokud bude od roku 2015  9 200 Kč,- pak by základní plat zákonodárce mohl být například o 45 tisíc korun vyšší  a to vždy, když by se minimální mzda zvětšovala.  Stejný výpočet (systémové řešení) by měl být používán i při zvyšování důchodů. Pokud např. 1.1. roku XYZ byl jednomu důchodci přiznám důchod 10 tisíc korun a druhému ve stejný den a rok 12 tisíc korun, pak jen asociální "socan" může souhlasit s tím, aby se díky plošnému procentuálnímu navýšení rozdíl mezi původně přiznanými důchody zvětšoval. Autentický "socan"  by sumu, která je vyplácena všem důchodcům navýšil zákonem jako celek, konečnou částku by vydělil počtem důchodců a všichni by tak "socansky" spravedlivě dostali stejnou částku. Stejný princip by měl platit i u daňově uznatelných výdajů zaměstnavatele například na důchodové připojištění. Pokud zaměstnavatel přispívá zaměstnancům  třeba 3 % z tarifní mzdy, pak je naprosto jasné, že uklízečce bude spořeno mnohem méně, než tomu, kdo bere mnohem větší mzdu. Pokud se tedy stát vzdává daní, pak by to mělo být na "socanském" principu solidarity, tedy, že zaměstnavatel bude přispívat všem stejně a ne víc těm, kteří z čeho na zadní kolečka spořit mají.  Proč si to myslím? ČSSD přeci není peklo, ve kterém Der Teufel scheißt immer auf den größten Haufen.

Publikováno se souhlasem vydavatele.