Pojďme ale od začátku. Proti nepřijatelným praktikám tohoto spolku jsem několikrát bojoval i legislativně z pozice senátora. A v obou nejzásadnějších případech úspěšně.

Podařilo se mi osvobodit folkloristy od hrazení autorských poplatků v případě lidových písniček, u nichž je autor neznámý. Podruhé to pak bylo ve chvíli, kdy jsem usiloval o to, aby podnikatelé a živnostníci nemuseli za rádio či TV přijímač ve svých provozovnách platit v případě, že hudební produkce nemá vliv na hospodářský výsledek. (Opravdu si totiž nemyslím, že jdou lidé např. na pedikúru kvůli tomu, že je zde zapnuté rádio). Návrh sice opravdu těsně neprošel (scházely pouhé tři hlasy), nicméně tlak ze strany veřejnosti byl poté na odpůrce mého návrhu tak velký, že na mou iniciativu vzápětí navázali další zákonodárci a téměř identické návrhy nyní čekají na své projednání. Změna je tedy na spadnutí a je úplně jedno, kdo tuto bitvu dotáhne do vítězného finále.

Není to tak dávno, co jsem zde zmiňoval z mého pohledu naprostou zlodějinu, kdy kolektivní správci vybírají poplatky i za přijímače v provozovnách, které jsou v důsledku opatření, souvisejících s pandemií koronaviru, uzavřeny. Ročně jde pro jednotlivé živnostníky až o deset tisíc korun. Přitom právě pro živnostníky je právě dnes více než kdy jindy každý koruna dobrá. Chápe tu někdo, proč by měli lidé platit za hudební produkci z přijímačů, které jsou vypnuty z nařízení vlády?

Nešlo však zdaleka o jediné nepochopitelné a odsouzeníhodné praktiky OSA. Nakonec jednání OSA odsoudil i Antimonopolní úřad, který této organizaci udělil pokutu ve výši bezmála jedenáct milionů. A za co? Je to vlastně obdobné jako ve výše uvedeném případě. OSA si opět chtěl nahrabat tam, kde na to nemá minimálně morální právo. Prokazatelně totiž požadovala cca 6 dlouhých let platby za přijímače i v pokojích ubytovacích zařízení, kde nikdo nebydlel – tedy za vypnuté přijímače. Zjednodušeně řečeno - provozovatelé hotelů, penzionů, apartmánů apod. museli platit za rádia a televize na všech jednotlivých pokojích v situaci, kdy zde evidentně k šíření žádného díla nemohlo docházet.

Co na to OSA? Namísto toho, aby si už konečně nasypala popel na hlavu a přiznala, že přestřelila (což ostatně dělá neustále), dle médií pouze zvažuje další kroky a její zástupci jsou přesvědčeni o tom, že zákon neporušili. A co víc – proti rozhodnutí Antimonopolního úřadu hodlá OSA podat žalobu. To považuji za bezostyšnou drzost a výsměch všem lidem, kteří si vydělávají poctivě.

Vždy tvrdím, že nemám nic proti tomu, aby autoři dostávali za svá díla odměny, které jim náleží. Musí to být ale zcela transparentní a podle přesně a jasně stanovených pravidel. Nikoliv tak, že jsou podmínky nastavovány s jednotlivými autory zcela individuálně a nikdo do nich nevidí, kdy si někteří mnou ruce z dobrého zisku a jiní se jen nestačí divit, proč sotva paběrkují.

Ve hře opravdu není zrovna málo peněz. I díky podobným praktikám, jak jsem výše uvedl, si OSA ročně přijde téměř na miliardu korun. A to už je dobrý byznys, co říkáte? Kam přesně a v jakém objemu tyto peníze jdou, a co se přesně děje se zbytkem, který mezi autory nekončí (a jde o stovky milionů), nikdo nemá šanci zjistit. Ostatně proč by na tom měla mít OSA zájem? Je totiž zcela evidentní, že v momentě, kdy by zveřejnila kam přesně a v jakém objemu jde každoročně miliarda, kterou kolektivní správci vyberou, asi by se nám všem pořádně protočily panenky…

Poznámka redakce: 75% podíl ve společnosti OUR MEDIA a.s. vlastní společnost SYNOT INVEST LIMITED podnikatele a senátora Iva Valenty