Ovšem v letošním roce se náš mediální mainstream přímo vyznamenává. Umělou bublinu okolo vyznamenání pana Jiřího Brady, ve které stojí jedno tvrzení proti druhému, nafukují a nafukují. Ta kauza nabyla takových rozměrů, že se logicky nabízí otázka, od čeho pak chce ten náš hlavní zpravodajský proud odvést pozornost? Je mi upřímně líto starého pána, že se stal prostředkem v půtkách našich rozkmotřených mocenských klik a omlouvám se mu za všechny slušné lidi. Položme si ale otázku, kdo z nás znal před touto ostudou strýce ministra kultury? Asi nás mnoho nebylo a je pravděpodobné, že v této zemi stále žije mnoho lidí, kteří přežili koncentráky, zasloužili se o rozvoj demokracie, lidská práva a nikdo jim neuděluje státní vyznamenání.

Nesluší se psát o sobě, ale zde musím udělat výjimku. Můj dědeček přežil Terezín a Osvětim, v padesátých letech ho komunisté opět zavřeli a od kriminálu v sedmdesátých letech minulého století ho "zachránila" předčasná smrt na následky podlomeného zdraví. Nikdy ho nikdo nevyznamenal, možná proto, že nikdo z naší rodiny není a ani nebyl vrcholným politikem. K tomu mohu pouze dodat - promiňte vy všichni, kteří jste si ocenění zasloužili, ale nezískali jej. My, vaši blízcí, jsme jen obyčejní lidé.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami