Má či nemá být opět zavedena povinná základní vojenská služba (ZVS)? K tomu existují argumenty pro i proti. Za nejsilnější argument pro zavedení ZVS bych považoval skutečnost, že by bylo dobré, aby každý občan byl vycvičeným vojákem v záloze připraveným ke všeobecné mobilizaci. Za nejsilnější námitku proti zavedení ZVS bych považoval obavy z mazáctví, které ponižuje lidskou důstojnost.

Nepovinný, ale s privilegii

Oba výše zmíněné argumenty pro i proti jsou velmi závažné a rád bych se pokusil navrhnout řešení, které by bylo vstřícné vůči oběma protistranám. Základní vojenský výcvik by měl být podle mě nepovinný, ale s tím, že vycvičení členové záloh by získali nějaká privilegia, o jejichž rozsahu by se před jejich zavedením nejdřív jistě zajímavě diskutovalo. K tomu by bylo třeba zpopularizovat, oživit a modernizovat brannou výchovu ve školách – včetně praktických ukázek.

Co kdyby muži selhali?

Zůstává otázkou, zda by základní vojenský výcvik měl být přístupný pro obě pohlaví jako v Izraeli, nebo jen pro muže. Myslím si, že v případě války mají bojovat muži. Nicméně kdyby muži selhali, mohly by nastat situace, kdy by ženy uvítaly možnost bránit životy svoje a svých dětí. Proto se kloním k názoru, že výcvik by měl být přístupný (ne povinný) pro obě pohlaví a vycvičené ženy by měly mít „v druhém sledu“ v případě nouze možnost disponovat dostupnými zbraněmi a municí.

Četařko Babinčáková, kde máte repliku?

Někteří diskutéři chtějí zavést povinnou dvouletou mazáckou vojnu z výchovných důvodů, protože prý vojna dělá z kluků chlapy. Těm bych chtěl položit, samozřejmě pouze ve velké nadsázce, následující konfrontační otázku: Neměl by se souběžně s povinnou dvouletou mazáckou vojnou pro kluky zavést také povinný dvouletý internátní pobyt, který by dělal z dívek ženy? V povinném dívčím internátu by se učilo vařit, prát, žehlit, šít, poklízet. Místo lampasáků by tam byly uječené uštěkané tety, které by měly své syny na dvouleté povinné vojně. Místo mazáků o rok starší dívky. Místo samopalů plastové repliky kojenců, na kterých by se dívky učily, jak pečovat o dítě. Dívka, která by ztratila svoji přidělenou repliku, by byla odsouzena stejně, jako když voják ztratí samopal. Místo nočního cvičného poplachu se by se občas v noci z reproduktorů ozval nahraný miminkovský řev. Dívky by musely rychle vstát, přebalit plastovou repliku, poté s ní pohupovat a dělat „pššššššš“ až do okamžiku, kdy by se reproduktory vypnuly. Tento internátní pobyt by byl propagován pomocí televizního pořadu „Dívky a ženské“.

Hynek Lichý