Cílem projektu je nabídnout Pražanům alternativu k veřejné dopravě, pohybu vlastním autem nebo využívání taxi a služeb typu Uber. Zároveň má přispět ke zvýšení počtu elektromobilů v ulicích Prahy a ke zlepšení životního prostředí.

Koncese na provoz by měla být podle schváleného plánu na sedm let, ž podle kalkulací za tuto dobu provozovatel utrží od klientů asi 830 milionů korun. Magistrát mu přispěje dalších 128 miliony. Město zároveň poskytne základny pro nabíjecí stanice včetně pozemků a parkovací místa v zónách placeného stání. Podle harmonogramu by měla služba začít fungovat v polovině roku 2020.

Není to tak dlouho, co podobně ambiciozní projekt skončil v Paříži. Program Autolib nabral za sedm let existence obrovskou ztrátu. Když projekt v roce 2011 startoval, věřil jeho iniciátor starosta Bertrand Delanoë, že může být časem ekonomicky soběstačný. To se ale ukázalo jako nereálné.

Krach programu má v podstatě stejné důvody proč nemůže fungovat komunismus a společné vlastnictví. Lidé se ke sdíleným autům chovají zkrátka jako k něčemu, co není jejich. Že jsou otlučená, tolik nevadí. Jenže když se máte posadit na sedačku, na kterou za poslední týden několik roztržitých Pařížanů vylilo v lepším případě svoje ranní café au lait, dvakrát se vám nechce.

Po čase tak vypadaly „autoliby“ spíš jako kontejnery na odpad - špinavé, otlučené, ošuntělé. Občas se prý do některého z nich podařilo dostat bezdomovcům a nocovat tam.

Pražský magistrát tak vesele pokračuje v koncepci, která by se dala charakterizovat jako „opožděné objevování objeveného.“