Trezorový Sýs

První kniha ze zmiňované dvojice novinek, Velbloud a Marie s jehňátkem, má zamotaný osud novodobého disidenta, chtělo by se zažertovat, kdyby ta věc nebyla až tak vážná. Polistopadoví Koniáši se totiž v roce 1990, kdy měla kniha vyjít v nakladatelství Československý spisovatel, rozhodli ihned po převratu Sýsovu sbírku esejí, postřehů a komentářů i polemik nevydat, lidově řečeno šoupnout k ledu. K vydání tak došlo teprve po třiceti letech, v roce 2021 v nakladatelství Futura, se skvělými ilustracemi Jana Webera, se kterým Sýs v poslední době úzce spolupracuje.

Jedná se o dvě stě stran, nabitých zkušenostmi básníka-občana osmdesátých let minulého století a své země i své kultury… citujeme z lektorského posudku Milana Blahynky z roku 1987, který se stal kmotrem i letošního vydání. Při této příležitosti literární historik, kritik par excellence, na zadní obálce knihy pokračuje:

„Sýs pokouší čtenáře, svádí ho ke hříchu myslet o literatuře, výtvarném umění a životě jinak, než je v kraji dnes zvykem, totiž bez fráze, samostatně, důsledně protikonvenčně, tj. i proti konvencím protikonvenčnosti. Z knihy Karla Sýse se čtenář doví víc a poutavěji než ze sebelépe napsaných dějin o stavu a dějích literatury, výtvarného umění, kultury 80. let minulého století, nehledě na to, že takové dějiny ještě nejsou napsány vůbec.
Velbloud a Marie s jehňátkem je knížka, jakou je radost číst, protože je knihou účasti na životě a také k účasti vede…“

Tolik Milan Blahynka, český literární teoretik (narozen 1933 v Rožumberoku). Autor těchto řádků si dovoluje podtrhnout, že jmenovaná Sýsova knize je perfektní sondou do tehdejšího tvůrčího kvasu a aniž by nutila příliš čtenáře příslovečně číst mezi řádky, objektivně ukazuje, jak to vlastně všechno bylo, a měli by ji doslova studovat především nastupující zájemci o psaní, žurnalistiku a literární vědy, neboť sotva něco podobného v knihkupectvích najdou. Až na jedinou výjimku – a tou je publikace Milana Blahynky, vydaná v roce 2017 pod titulem:

Byla jednou jedna…básnická generace takzvaných pětatřicátníků

Jedná se o fundovanou a jedinečnou studii o jedné české básnické generaci, jejíž tvorba jako celek má srovnání snad jen s tvorbou umělecké avantgardy 20. a 30. let minulého století. Jak žili a jak tvořili, a proč i o čem, již jmenovaný Karel Sýs, Jiří Žáček, Michal Černík, Jaroslav Holoubek, Petr Skarlant, Jaromír Pelc, Josef Peterka a další „pětatřicátníci“ tedy ve své práci shrnul Milan Blahynka a jistě ho v době vydání ani nenapadlo, že tím připravuje i půdu pro Sýsova Velblouda s Marií a jehňátkem…

Nepřijatý hovor

Druhý představovaný Sýsův titul opět zdařile ilustroval svou nápaditou výtvarnou zkratkou Jan Weber. Nejedná se o nějakou útlou knížečku básní, ale hutnou sbírku prózy v poezii, chtělo by se říci. Přes dvě stě stran textu vyžaduje soustředění i umění vžít se do mnohořečného autorova stylu. Sýs je občas recenzenty nazýván reinkarnací Vladimíra Majakovského (1893 – 1930), což byl, jak známo, ruský prozaik, básník a dramatik, zakladatel ruského futurismu. Psal politickou i milostnou poezii a satiru, zaměřenou na šosáctví a byrokracii.
Své tvůrčí motto Karel Sýs nechá pozorného čtenáře nalézt až po prvních šedesáti stranách:
„…zakazujte si mě zavrhujte si mě podplácejte si mě přece srabem nebudu…“

V úvodní práci, věnované Janu Weberovi, Troja v hodině 0, jsou vazby na již dříve vydanou stejnojmennou sbírku, následující stránky jsou připsány malíři a grafikovi, scénografovi a muzikantu Vojtěchu Kolaříkovi. Další – Nepřijatý hovor patří Milanu Blahynkovi. A pak už nás zaplavuje tsunami metafor, dvojsmyslností, pravd a zkušeností, útoků i obrany až na stranu 235, kdy Karel Sýs své básnické dílo v pořadí osmatřicáté končí těmito třemi řádky:

„Sešito a roztrženo
sečteno a vyvrženo
v neděli 14. 2. 2921“

Nám nezbývá než zatleskat. Majakovskij by byl jistě na svého žáka pyšný!