Nefalšovaná učebnice okolností vzniku a průběhu II. světové války

Knihu autor připsal s láskou své ženě, jejíž poznámka při návštěvě koncentračního tábora Mauthausen „děda Zahradník byl taky v koncentráku,“ v něm vzbudila touhu zjistit, proč se tak stalo. Poté následovaly roky bádání v archivech a všech možných dostupných materiálech, setkávání s pamětníky a konzultace s historiky, specializovanými na dané téma, až mravenčí práce a mimořádné tvůrčí vypětí bylo korunováno představovanou knihou Libora Nedorosta. Nezanedbatelný je i fakt, že se tak děje v čase dlouhodobých snah tzv. vyvinit se ze zodpovědnosti hrůz druhé světové války, holokaustu a plánů na světovládu Třetí říše s vyhlazením Slovanů a dalších „nekvalitních“ národů z mapy světa. Za tichého souhlasu EU a podporou NSR se začíná předělávat historie německého fašismu a veškerého zla, co zapříčinil. Pokud nám v brzké době hrozí předělávání a přepisování učebnic dějepisu pod taktovkou Ústavu pro studium totalitních režimů, především vzlykajícím nad utrpěním “vyhnaných“ Němců po válce, je pak Nedorostova publikace nenahraditelným zdrojem událostí vzpomínaného období.

Jen malá poznámečka pro popírače holocastu a vyviňování se ze zodpovědnosti za všechny jmenované zločiny proti lidskosti: Hitlerovci se snažili na přelomu let 1944 - 1945 v končících likvidačních koncentračních táborech, před příchodem Rudé armády a spojenců, zlikvidovat stopy po plynových komorách, krematoriích a hromadných hrobech jejich srovnáním se zemí a sázením hájů. Činili s tak se známou německou důkladností, ale marně! A to již ani nehovoříme o plánech německé generality a hodnostářů NSDP, jak se vyrovnat s poválečnou situaci a postupné obnově Německa, která právě přišlo s myšlenkou, aby se EU změnila v nový stát (pod vedením NSR).

Patnáct kapitol zvaných dějství, spousta dobových snímků a ilustračního materiálu

Rozsáhlou publikaci rámují osudy pplk. i.m. Jana Půlpytla – Podhajského a jeho rodiny. Na základě četné dobové dokumentace vytváří Libor Nedorost, jak již jsme shora poznamenali, zdařile a objektivně plastický obraz československého zahraničního a domácího odboje. Včetně krutých represí ze strany nacistického aparátu, jemuž napomáhala činnost řady konfidentů. Autor svým čtenářům přináší nejen jedinečné svědectví o odvaze Čechů, Moravanů i Slováků za 2. světové války v boji proti hitlerovské mašinerii, ale současně připomíná současníkům, že na to vše Zapomenout znamená zradit!

Úvodem do problematiky je letitý vztah s „našimi Němci“

Již z kraje knihy se logicky Libor Nedorost zabývá vztahem Němci a Češi v Rakousko-Uherské monarchii, neboť tudy vede cesta k rozklíčování dalších událostí, zvláště pak vývoji po vzniku ČSR. Není sporu, že se odjakživa jednalo o německý postoj, nejenom k našemu národu v Monarchii, který je možné nazývat přezíravou kulturní a nacionální nadřazeností. Situace graduje po roce 1918, kdy se německý živel v českém a moravském pohraničí jen těžko smiřoval s rozpadem monarchie, stejně jako se ztrátou vůdčích pozic. Kdo dnes už ví, včetně učitelů dějepisu na základních školách, či si vzpomene na program „českých“ Němců a jejich bojů v rámci německého odboje proti nově utvořenému československému státu, za provincii Deutschb?hmen a připojení k tzv. Německému Rakousku. Němci tenkrát bojovali se zbraněmi v ruce proti spolužití s Čechy, Moravany a Slezany v mladé republice prakticky po celém území tzv. Sudet – od Šumavy až na Moravu. Není možné v rámci této recenze vypisovat všechna fakta, a situace, popisované a rozebírané v publikaci, to již necháme na zvídavém čtenáři. Faktem je, že v této kapitole nám autor Nedorost plně vysvětluje zárodky budoucích problémů koncem třicátých let, včetně nacistické okupace a okleštění republiky.

A pomalu se přesouváme k roku 1939

Československá zahraniční politika věřila od roku 1936 v bezpečnou francouzsko- britskou-sovětskou spolupráci, která by se uplatnila vojensky, jakmile by Německo začalo ohrožovat československé území. Po Mnichovské zradě Francie a Británie bylo prakticky vráceno naše území k Německu. Zbytečné byly práce na obranu státu, zbrojení, budování strategických cest i pohraničních opevnění. Libor Nedorost kupí jeden fakt za druhým, argumenty známé i méně známé komentuje čtivým a srozumitelným jazykem a připravuje si tak půdu pro následující kapitoly, kterým říká s autorskou licencí - dějství. Situace a sled mezinárodních událostí graduje.

Válka začala a jak dopadla

Tak o tom všem hovoří kapitoly Polský legion, Východní skupina i Děla na Středním východě. A dostáváme se ke kapitolám, která budou většinu čtenářů zřejmě zajímat nevíce: Protektorát, Stanné právo, Smrt si říká Mišutka až po dějství XV.: Každému, co jeho jest ( hebrejsky Jedem des Seine).

S příslovečnou pečlivostí a bohatým sběrem podkladů a materiálů se Libor Nedorost věnoval i v posledním dějství své vynikající knihy. Dočteme se zde, mj. že protektorát trval 6 let, 1 měsíc a 19 dní. Během této doby v důsledku německé okupace zahynulo našich 343 tisíc osob. Během protektorátu příslušníci německého nadnároda zklividovali českou občanskou společnost, rozpustili české spolky a politické organizace a uzavřeli české vysoké. Zcela ovládli české hospodářství, které využívali pro válečný průmysl stejně jako Čechy starší 14 let, Do posledních dnů na okupovaném území dokázali mučit a hromadně vraždit.

Před koncem druhé světové války to v Protektorátu Čechy a Morava vypadalo, jako kdyby tu Němci měli vládnout navždy. Na Valašsku, ale i v jiných místech, stupňovala komanda SS teror až k zvrácené brutalitě a sadismu. Obětí fašistů se stali lidé kupříkladu z Ploštiny, Prlova, Javoříčka nebo Vařakových Pasek. V květnových dnech roku 1945 stačilo ke smrti málo, tak jako tomu bylo v Přerově, Velkém Meziříčí, Třešti, Živohošti, Kolně, Krahulčí u Telče nebo v Leskovicích u Pelhřimova, kde příslušníci zbraní SS přitloukli jednoho z hospodářů na vrata jeho stodoly, aby se musel dívat na mučení a znásilnění svých dvou nezletilých dcer a manželky, které byly poté svázány drátem a hozený do hořícího domu. V Ledcích u Mladé Boleslavi Němci pobili za jediný den 34 místních občanů. V Úsobské ulici v pražské Krči „hrdinové“ z vojsk SS postříleli v domě číslo 255 celkem 35 osob, včetně dětí…hrůzný výčet tragédií ale pokračuje…

Česká historická zkušenost s Němci té doby je jednoznačná a neomluvitelná!

Benešovy dekrety a rozhodnutí o odsunu (dnes tak často popisovaný jako vyhnání), přijatý vítěznými mocnostmi nad hitlerovským fašismem ve své knize Zapomenout znamená zradit rozebírá autor publikace rovněž velmi pečlivě, stejně tak jako předchozí kapitoly. Mimo jiné je zajímavá zmínka o projevu ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny v pražské Lucerně ze 17. května 1945:

„Bestialita vandalství, jehož se Němci na poslední chvíli dopustili v Praze, tato obvyklá zvěrstva národa kulturtrtr?grů sama naznačují, co je a co musí být prvým úkolem při zakládání nového života. Vyčistit republiku celou a úplně od Němců.

To je příkaz chvíle pro každého z nás, to je dějinný úkol naší generace. My prostě nemůžeme po tom všem žít s Němci. My jsme zvítězili, musí oni pryč. Nepochybuji, že co jsem řekl, je ve shodě ohromné většiny našeho národa…“

Svého času byla na nádvoří hotelu Bílá Růže v Českém Krumlově deska s Benešovým státnicky prozíravým citátem:

„…přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těch letech napáchali. A budou tomu sami věřit a před světem se očišťovat z toho, co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto nové lži budou přednášet. A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku…“

V této souvislosti Libor Nedorost též cituje německou kancléřku Angelu Merkelovou z 20. 6. 2018 v Berlíně, při vzpomínce na německé oběti vysídlení:

„Vyhnání a útěk Němců byl především bezprostředním následkem Němci započaté druhé světové války a nevýslovných zločinů nacionálněsocialistické diktatury. To ale nic nemění na tom, že pro vyhnání neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění.“

Tumáš čerte kropáč, chtělo by se zavtipkovat, kdyby situace nebyla tak vážná, a Němcům se neomlouval za odsun, přijatý v roce 1945 na konferenci tzv. Velké trojky v Postupimi, nejenom Havel,ale ani řada dalších politiků současnosti, s Bělohrádkem v čele.

Závěrem

Jedinečná publikace Libora Nedorosta je uzavřena výčtem pramenů použité literatury na šesti stranách, včetně informací o archivních pramenech i informacích z dobového tisku.

JUDr. Libor Nedorost, Ph.D.,MBA. je absolvent právnické fakulty MU v Brně v roce 1994 v oboru správní věda, správní a finanční právo.

V roce 2007 vydal v nakl. LIBRI trilogii Češi v 1. světové válce (první díl Mým národům, druhý díl Na frontách Velké války, třetí díl Do hořkého konce). Publikoval mj. i řadu časopiseckých článků, jejichž tématem jsou jak účast vojáků z Čech a Moravy v rakousko-uherských jednotkách během 1. světové války, historie sokolských Pluků Stráže Svobody, tak i regionální a literární historické téma, jako např. Soudní proces s básníkem Petrem Bezručem – Velezrádce Petr Bezruč.