Objektivně vzato jsme byli svědky vzácné podívané na svět nenadále obalený ledem, přičemž se jednalo o mrzutost neobyčejně vkusnou, pěknou na oko. 

Ledovka není živel, který s rachotem bere střechy, spaluje, či vyplavuje lidská obydlí. Je to živel klidný, rozvážný až metodický, počínající si fyzikálně předvídatelně, zákonitě.

Jelikož ledovka vydržela několik dní, bylo třeba obalit si nervy trpělivostí, podobně jako příroda vše obalila ledem. Poučení z ledovky ukazuje, že některé samozřejmosti, jako třeba jízda tramvají či vlakem, je možné znovu objevit a ocenit jejich praktičnost. Jakmile se vše na čas zastaví, nově porozumíme pohybu. Jako když se resetuje zamrzlý počítač, je užitečné občas resetovat i systém, kterým vnímáme svět kolem sebe.

Ledovka spravedlivě úřadovala všude. Ve městech, na vesnicích, všichni si byli uprostřed kalamity rovni, všem nám to stejně klouzalo. Když se lamentuje nad tím, jak je společnost rozdělena na chudé a bohaté, přizpůsobivé a nepřizpůsobivé, anebo na kavárenskou smetánku a hospodský plebs, ledovka se jeví jako znamení, že to rozdělení není fatální, že toho na čem jsme společně životně tedy objektivně závislí je daleko víc, než toho čím jsme různí. Ledovka je dobrá i na chlazení vypjatých vášní cloumajících dobou.

Jako je na všem špatném něco dobrého, je i na všem krásném něco smutného. Pro některé větve byla ledová nádhera těžká. Ledovka provedla v sadu inventuru, ulámala, co nebylo dost pružné. A zatímco hrozivě ohnutý mladý dub se vztyčil jakoby nic, když led odtál, z hrdě napřímené borovice se mohutné větve ulámaly jako sirky. Třeba je to také nějaké podobenství, nějaký vzkaz.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.