Před dvaceti devíti lety nám říkali, přinesli jsme vám svobodu, demokracii, volnost pohybu, rovnost všech před zákonem, blahobyt. Stát a obce povedou ti, které si vyberete ve svobodných volbách ať už zvolením strany s nejlepším programem, nebo hnutí, či jednotlivce. Budete mít právo zakládat veřejně prospěšné organizace k zajištění toho, na co stát nebude stačit. Pokud někdo poruší Vaše právo, dovoláte se nápravy u nezávislého soudu. Všude budou odborníci. Do tří let se dostaneme na úroveň Rakouska. Máme již nyní předpoklady pro rychlý rozvoj. Náš stát je bez dluhů, dokonce s reservami. Naši občané jsou vzdělaní a znalí lidé. Západ nám pomůže. Ústředními hesly převratu byly „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ a druhým „nejsme jako oni“. Bylo a je i nadále tomu skutečně tak?

Obávám se, že ne. Ze státního svátku připadajícího na 17. listopad nám aspoň v kalendářích zbyla jen polovina, a to ta, která se vztahovala k 17. listopadu 1989, nazývaná „Den boje za svobodu a demokracii“. Původní svátek, kterým vše začalo, nazývaný všude po světě „Mezinárodní den studentstva“, z kalendářů vymizel a v projevech tento den byl připomenut pouze v některých. Obvyklá neznalost nastupující generace důvody připomínání událostí dne 17.11.1939 nezná, řada příslušníků mladé generace se podivila, že se vůbec o komunistický svátek nejedná, jako kdyby na tom vůbec záleželo, ale že v tento den Němečtí okupanti zavřeli v Protektorátu Čech a Morava české vysoké školy, původně na tři roky a ve skutečnosti na celou válku. Ani, že v tento den bylo postříleno devět členů studentské samosprávy a přes 1200 studentů odvezeno a zavřeno v koncentračních táborech, kde několik desítek zahynulo, než se propustili postupně na svobodu. Proto byl v Londýně vyhlášen ještě za války Mezinárodní den studentstva připadající na tento den.

Bohužel tento den nebyl ani vzpomínkou událostí, které se staly ať v roce 1939 nebo v roce 1989, ale útokem proti prezidentovi, premiérovi a vládě, kteří se dostali do svých funkcí podle výsledků nezávislých, regulérních a nenapadnutelných voleb. Dále osobováním některých lidí si práva rozhodovat, kdo bez ohledu na výsledky voleb je oprávněn funkce vykonávat, ale i o tom, kdo je oprávněn slavit státní svátky a kdo ne. Připravili a zorganizovali demonstrace proti všemu možnému, vydávaje je za spontánní reakce občanů na dění v našem státě. Snad doufali, že je většina občanů postižena oční vadou a nepostřehne zcela stejné plakáty nad hlavami protestujících, hluchotou a neslyší stejná hesla atd. Znevážili tak tento svátek, znevážili význam slova svoboda a demokracie, vydávaje je pouze za jejich názor. Znevážili připomenutí těchto událostí vyhazováním květin a věnců položených na paměť lidí, kteří ztratili své životy, nebo byli jinak postiženi.

Ve své zaslepenosti věřili, že mohou zkreslit řadu skutečností podle své potřeby, vyvolané touhou po moci. Šli sami, nebo od nich najatí služebníci až za hranu zákonů, ale i etiky a normální lidské slušnosti a pravidel, že nemocní a děti nebývají zatahováni do těchto sporů. Také, že i výslech podezřelého má svá pravidla. Dostali jsme se tak na rozcestí, zda se budeme chovat s úctou k ostatním, ale i sami k sobě, nebo budeme v touze po uchopení moci, schopni udělat cokoliv.