Byla hluboká noc, černočerná tma. Stáda ovcí byla obklopena neznámem a nebezpečím. Některé pastýře možná přemohla únava - nebo jednoduše pouhá pohodlnost - a spali. Našli se však tací, kteří únavu překonali svojí horlivostí a zodpovědností. Hleděli a naslouchali do tmy, pravděpodobně se též modlili, aby je Bůh ochránil od nebezpečí.

A náhle zazářilo světlo. Pocit nebezpečí byl ten tam. Šlo však o mnohem více než potenciální ohrožení několika pastýřů a jejich stád této pozemské noci. Pozemské věci a pozemské životy dříve či později zaniknou. Lidská duše je však nesmrtelná. A o spásu duší se v tuto chvíli začalo jednat tak, jako dosud nikdy v dějinách.

Dva světy

Dnešní svět je vlastně velmi podobný světu tehdejšímu. Mnoho historických pramenů naznačuje, že napříč veřejností panovaly pocity, že lidská společnost nevratně selhala. Tehdy i dnes žila řada vnímavějších lidí v očekávání období chaosu, destrukce a utrpení. Antický člověk sice došel na relativní vrchol kultury, bohatství a technické vyspělosti, lidé disponovali mnohými prostředky, avšak nevěděli, jak je využít ke skutečnému užitku. Někdy dokonce až trpěli tím, jak jim jejich moc a bohatství svazovaly ruce a přinášely bolest. Celé dlouhé roky pracovali na tom, aby tyto věci získali, přesto cítili prázdnotu ve svých duších.

Tma té noci zahalila lidstvo, stejně jako duchovní tma halí svět náš. Jak lidé reagovali? Někteří se vrhli do zvrácených orgií, jiní hluboce spali a možná si snili svůj sen o věcech mimo realitu, ale byli tu ještě jedni.

Ve starověku - mezi obrovským množstvím lidí zaměstnaných hromaděním majetku a užívajících tehdejší společenské prestiže - se totiž pohybovali tací, kteří si uvědomovali, jak nemocná je celá společnost, jak zdánlivý pořádek a bezpečí postrádá autenticity, duchovního pilíře a sebemenší jistoty svého pokračování. Jak vše neodvratně směřuje do bodu svého zániku.

Tito lidé nemuseli být nutně vzdělaní nebo vysoce inteligentní. Stačilo, aby byli přímí, poctiví a důslední ve svém myšlení a jednání. Aby vnímali jasné rozhraní mezi pravdou a lží, chybou a šlechetným skutkem, dobrem a zlem. Takovíto lidé byli mezi pány i otroky, mezi starci i dětmi, mezi učenci i negramotnými.

Noční hlídka

Pastýři měli nastražené všechny smysly, aby včas rozpoznali případného nočního nepřítele stád a mohli se účinně bránit. A současně hleděli vzhůru na temné nebe s nadějí, že slunce nakonec opět prorazí temnotu a zažene všechny nepřátele zpět do jejich děr a doupat. Jenže stalo se něco ohromujícího:

Záře, kterou spatřili, byla tak jasná a oslnivá, že si museli zaclonit oči. A z té záře přicházel hlas anděla, Božího posla. „Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid: Dnes se vám narodil v městě Davidově Spasitel, to jest Kristus Pán. A toto bude vám znamením: Naleznete děťátko ovinuté plenkami a položené v jeslích.“

A současně pastýři spatřili velký zástup zpívajících andělů: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!“ Když andělé odešli a nebe přestalo zářit, začali si o tom nevídaném zážitku pastýři mezi sebou povídat. Nakonec se rozhodli: „Pojďme do Betléma a podívejme se na tu událost, kterou nám Pán oznámil!“

Postarali se o své ovce a vydali se spěšně do nedalekého města. Tam našli Marii a Josefa a nově narozené dítě, které leželo v jeslích. A pochopili, že právě to jim andělé zvěstovali. Řekli Marii a Josefovi všechno, co se jim přihodilo. Pak se vrátili ke svým stádům ovcí a každému, koho potkali, vyprávěli o dítěti a o andělské zvěsti. Když šli, zpívali a chválili Boha za všechno, co viděli.

Obrácení světa

Po dokonání Ježíšova vykupitelského díla se zásluhou apoštolů zvěst velmi rychle šířila po světě. Vpravdě zázračně, z hlediska mocných vládnoucích židovských i pohanských elit vlastně naprosto nepochopitelně. Když potom prostí i vzdělaní muži i ženy, mladí i starci, panny i vdovy, ale také senátoři, centurioni, filosofové, boháči i otroci začali přijímat víru ve zmrtvýchvstalého Ježíše jako jediné cesty do věčného království na nebesích, byla proti nim pozemskou mocí rozpoutána vlna drastických perzekucí.

A když potom mnozí z nich v arénách hleděli hrdě a vyrovnaně vstříc smrti, císaři, extaticky rozběsněným divákům i dravé zvěři, slyšeli, jak jim andělé z nebes opět zpívají to úchvatné zvěstování, které prolomilo noc: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!“

Bouřící aréna nic takového neslyšela. Davy perverzně prahly po krvi a zábavě. Andělský zpěv však o to jasněji zazníval uvnitř tisíců odhodlaných duší. Krev těchto svatých mučedníků se stala semenem nových křesťanů. Historie se neustále opakuje. Člověk je pořád stejný - jen kulisy kolem něj se mění. Také dnes trpí a umírají tisíce a tisíce křesťanů na všech kontinentech.

Také dnes se nejen nad naším starým kontinentem rozprostřela tma - tentokrát s matným půlměsícem na obzoru. Také dnes vládnoucí ateistická (takzvaně sekulární) moc křesťany odmítá a pronásleduje - i když to v evropských podmínkách dělá na pohled méně drastickými metodami než muslimové, ve skutečnosti její aktuální spojenci v demontáži křesťanské civilizace.

Jenže také dnes existují lidé dobré vůle a čisté mysli. A je jich, Pán Bůh zaplať, stále více. Bdí během této neproniknutelné tmy bohorovného "liberálního" cynismu, jenž krádež a destrukci základních hodnot vydává za svobodu. Většině připadají jako pošetilci ti, kteří navzdory tlaku okolí bojují - někdy veřejně, někdy v anonymitě - ale společně hledí k temnému nebi s nezlomnou nadějí, že se světlo znovu vrátí.

U jeslí

Situace ve světě, v Evropě i v naší bezprostřední blízkosti je tak rozkolísaná a nejistá, že vůbec nevíme, co přinese příští rok. Za jakých podmínek - a zda vůbec - budeme slavit příští Vánoce. Jsou to Vánoce, kdy jsme všichni plni nejistoty, obav, očekávání nelehkých zkoušek a mnohých nebezpečí.

Tím spíše bychom si měli užít těch letošních. A pokud patříme k těm, jimž se dostalo té milosti vnímat skutečný původní zázračný rozměr Vánoc, rozhodně se nemusíme ničeho bát. Jen ostražitě, jako ti dávní pastýři, vnímat okolí, než se rozzáří nadlidské světlo.

U jeslí s narozeným Ježíškem bychom Mu naopak měli poděkovat, že nás povolal do boje právě pro tyto časy. A protože stojíma na prahu roku, v němž se možná mnohé rozhodne - k dobrému či zlému - měli bychom mít na paměti slova Ježíškovi maminky, Panny Marie, pronesená před stoletím ve Fatimě:

"Moje Neposkvrněné srdce nakonec zvítězí".

Požehnané Vánoce a radostný Štědrý večer, drazí čtenáři a příznivci a (často štědří, ač sami třeba nepříliš majetní) podporovatelé Protiproudu!

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele