Patrně bych nejprve rozdělil pro Sicílii charakteristické role. Na ně bych příběh zarputilého hádání šil všem na míru.  

 

Bývalý prezident by v mém příběhu hrál roli starosty města. Čestný, rovný a otevřený muž. Sleduje výlučně obecné dobro a zájem spoluobčanů. Je natolik otevřený a vstřícný, že v potaz, jak jinak, bere i zájem místních mafiánů. Jsou přece také občany. Voliči! A to voliči ne ledasjací! Se značným vlivem na voliče zbývající. Podle našeho starosty je taková jednoduše demokracie. Komu se nelíbí, ať si táhne. Třebas ke Kimům do severní Koreje. Anebo na Kubu ke Castrům. Jinak je starosta poctivým a upřímným křesťanským demokratem.  

 

Současnému prezidentovi bych nabídlo místo krajského soudce. Nezávislého, samozřejmě! Objektivního, přirozeně! Sledujícího výlučně veřejný zájem právního státu, ovšemže! Rozhodování řídí podle zásady, padni, komu padni. Aby své zásadě dostál bez výjimky, sporných případů, do nichž zpravidla bývají zapleteni význační občané města, jako z udělání členové mafie, se zbavuje pro nedostatek důkazů či pro nedostatečné vyšetření věci a vrací k dalšímu došetření.  

 

Ostatně úředně mafie na Sicílii neexistuje. Odmítá hlavně ty případy, jež zcela bezdůvodně vrhají špatné světlo na přítele starostu, ctihodného muže dbajícího tak úzkostlivě o blaho obce. Při dobré vůli je přece u každého případu co došetřovat. Jsme lidé chybující a omylní. Soudce má blízko k socialistům. Je to u něj tak nějak rodinná tradice.  

 

Hradního právníka bych nominoval do role oběti. Avšak oběti typicky sicilské. Oběti o podstatě své oběti systematicky zatloukající. U ničeho nikdy nebyla, nic neviděla, nic se jí nestalo. Ač je zjevně obětí, jsouc postřelena, umlácena, zdeptána, zatlouká i to, že by se jí kdy stala. Jde o levicového radikála. Bouří utlačené davy, vysávané mafií, jejími spřeženci. Pravidelně se mu dostává přátelské pokárání od ctihodných otců města.  

 

Ústavní právník pracuje jako prokurátor. Jeho úkolem je zejména dbát na to, aby soudce plnil bezezbytku svá předsevzetí soudit podle zásady „padni, komu padni“. Má tedy za úkol odkloňovat ty případy, které by mohly vrhnout špatné světlo na zářivý obraz města jako celku. Spolupracuje proto aktivně jak se stranou pronásledující, tak i se stranou pronásledovanou. Tak je to přece spravedlivé. A demokratické. Je liberál. S ostatními ale přesto chodívá neděli co neděli do téhož kostela. A spolu s nimi se hluboce dojímá nad týmiž kázáními o spravedlnosti a lidské solidaritě.  

 

V české verzi toho sicilského příběhu bude chybět komisař Catani.  

 

My Češi nemáme zapotřebí někoho rovnou rozstřílet jako řešeto. Jsme dovedové v mydlení schodů. Máme-li navíc kliku, namydlený sjíždějící po mydleném si vaz srazí sám.