Pokud ještě za Rakouska a za první republiky byla státní a veřejná správa politicky neutrální a v důsledku toho minimálně náchylná ke korupci jak politické, tak i ekonomické, komunističtí novátoři přišli s jejím zcela převratným pojetím. Správu chápali jako výlučný nástroj k prosazování mocensko politických zájmů strany. Dnes bychom řekli – privatizovali ji ve svůj prospěch.  

Aby veřejnou správu, navyklou ještě z dob Rakouska a první republiky řídit se výlučně zákonem a nebrat ohled na politické zájmy, ukáznili a vnutili jí žádoucí pohled na svět, soustředili do svých rukou zejména personální pravomoce nad úředníky všech stupňů. A, světe, ono to fungovalo! Nejen u úředníků uvědomělých, ale překvapivě i u úředníků, vychovaných civilizovanými poměry Rakouska a první republiky.  

Politické elity polistopadové, vymlouvajíce se na údajné očištění veřejné správy od tak zvaných starých struktur, chtivě komunistickou praxi převzaly. Nešlo jim už tolik o užití veřejné správy k prosazení ideologicko politických zájmů, spíš o prosazení ekonomických zájmů svých a zájmů s nimi spřízněných oligarchických skupin.  

Požadavek Evropské unie odpolitizovat státní a veřejnou správu, tedy dobrovolně, cestou zákona se zříci personálních pravomocí nad úředníky a svěřit je kvalifikovaným, mimo politické strany stojícím odborníkům, řídícím se výlučně právními předpisy, naše politické elity poněkud zaskočil. S problémem si nakonec po česku poradily. Služební zákon sice v roce 2002 v době Špidlovy vlády přijaly, vykázaly se tak do Bruselu splněným domácím úkolem, a sotva jsme v roce 2004 byli do Unie přijati, účinnost zákona pozastavily. Samozřejmě, jak v našich končinách zvykem, pouze dočasně.  

V roce 2010 nastoupila protikorupční Nečasova vláda, od níž veřejnost bláhově očekávala, že s jedem korupce, jenž prosakuje již všemi vrstvami veřejného života, zatočí. Přinejmenším tak, že výrazně sníží prostor, v němž se korupci nad poměry daří. Takovým krokem mělo být i oddělení státní a veřejné správy od politického vlivu. Nestalo se. Zákon z roku 2002 byl shozen se stolu pro jeho údajnou nedokonalost. Vláda slíbila, že připraví zákon nový, lepší, dokonalejší a účinnější.  

Demokratická politika je politikou postupných kroků, a ne dokonalých řešení. Jakmile vám politika začne slibovat, že jedním rázem dosáhne žádoucího a ideálního stavu, lidská zkušenost by vám měla napovědět, že to s námi někdo nemíní poctivě. Že se spíš snaží nám vytřít zrak. Málokdo také věřil Nečasově vládě, že slib nového lepšího zákona je výrazem opravdové snahy udělat něco podstatného s korupcí.  

Neblahá očekávání nakonec potvrdil návrh věcného zákona o úřednících, který vzešel z dílny ministerstva vnitra, vedeného plukovníkem Kubicem. Jde o mnohomluvný kastrát původního zákona o státní službě, zbavený hlavně klíčových atributů, jimiž je mezi státní a veřejnou správu a politiku postavena neprodyšná zeď a jež ji reorientují ze služby politickým elitám a na ně navázaným oligarchům na službu veřejnosti.  

Jestliže před dvaceti lety nebylo možné podle tehdejších politických elit oddělit státní a veřejnou správu od politického vlivu, protože by tak údajně přežily v ní obsažené staré struktury, spřažené s komunistickou minulostí, má dnešní vláda podobnou možnost, jak dosáhnout podobného odkladu, i kdyby se nakrásně spletla a nechala parlamentem projít až příliš dobrý zákon o úřednících. Veřejnost přece musí pochopit, že zákon nelze nechat vejít v účinnost dříve, než se nejprve vypořádáme se všemi těmi úředníky, nakaženými virem korupce. Současný neblahý stav veřejné a státní správy, náchylné ke korupci, by přece takový zákon jen zakonzervoval. To by musel uznat každý!  

Psi by si zaštěkali, ale karavana by si šla vesele dál.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele