S židovstvím měl společného jen to, že pocházel ze židovských rodičů a že za války prošel stejným martyriem jako všichni lidé jeho původu. Běsnění nacistů naštěstí přežil.

Náboženství nebyl nijakého, natož pak náboženství židovského. Vyznáním byl po celý život komunistou. Dnes by patrně namítl, kdyby ještě byl na světě, že byl vyznáním komunistou, ale v duchu sociálně demokratickém.

Náš „ortodoxní Žid“ měl o židovských svátcích jen vzdálenou potuchu. Něco jako Chanuka se mu sice připomínalo, ale stejně jako celá jeho rodina se těšil na nadcházející Vánoce.

Na Štědrý den se po obědě vypravil na vinohradský židovský hřbitov, kde odpočívají jeho rodiče a jeho prarodiče. Zatímco na křesťanských hřbitovech v bezprostředním okolí vesele plápolaly svíčky a lidí tu bylo jak na jarmarku, židovský hřbitov tonul ve tmě a vstupní vrata byla na zámek, k tomu ještě opatřena řetězem.

Můj strýc, vida, jak je dopřáno křesťanům, zatímco jemu, ortodoxnímu Židovi nedopřejí ani návštěvu příbuzných, vztekle cloumal uzamčenými vraty a volal, že všechno je to antisemitismus. Ten den byla sobota. Šábes. Ta skutečnost ho nerozhodila, ani neodvrátila od přesvědčení, že to stejně není než antisemitismus.

Jeho utrpení ale nekončilo. Večer si u stromečku neortodoxní část rodiny rozdávala dárky. Tenhle byl pro maminku, tenhle pro Sašenku, tenhle pro Tomáška, a ejhle, tenhle byl opět pro maminku. Nakonec pod stromečkem žádný dárek nezbyl. Ortodoxní Žid připomínal zmoklou slepici.

„Vy, Židi,“ hájila se rodina, „přece žádné Vánoce neslavíte. To jen my křesťané se radujeme z příchodu Spasitele.“ „Jenže ten váš Spasitel byl Žid,“ pokusil se o teologickou obranu ortodoxní Žid. „A já jsem přece taky Žid,“ dodal významně.

Rodina uznala, že jím uvedené důvody stojí za úvahu. Jestliže skrze sebe jako obdarovaní obdarovávají i Ježíška, pak není důvod, aby Ježíška obdarovali i skrze ortodoxního Žida. Navíc Ježíšek byl opravdu Žid. Vytáhli tedy dárky, které před ním schovali pod postel, skrze jeho osobu Ježíška ještě jednou obdarovali a všichni společně vyrazili na půlnoční mši.

Od té doby si každou Chanuku i každé Vánoce svého strýce připomínám. A s ním i onen židovský vtip, jejž vlastně ztělesnil.

Malý Mojše s maminkou po tom, co si u trhovce koupili smrček jako vánoční stromeček, čekali na stanici, až přijede tramvaj. Mojše pozoruje smrček a krabatí čelo. Je znát, že nad něčím usilovně přemýšlí. Nakonec mu to nedá a vyhrkne: „Maminko, mají křesťané na Vánoce také stromeček?“ 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.