Pamatuji doby, kdy jsme je s nadšením volili a nikomu nevadilo, zda pták letí vlevo, vpravo či nahoru. Volili jsme totiž jejich pravicové ideje, jejich skvělou friedmanovskou ekonomickou strategii hlásanou jejich vůdcem prof. Václavem Klausem. Ekonomickou strategii, které se dodnes ve světě marně neříká Klaisismus a která naši zemi vyzvedla v době jejich vlády před rokem 1995 z komunistického ekonomického marasmu k 6,4 procentnímu růstu.
A vkládali jsme do ODS naděje i po podpásovém Sarajevském atentátu, který ji dostal do opozičních lavic a vydláždil cestu k moci socialistickým vládám, které každoročně vesele po keynesiánsku zadlužovaly naší zemi. Proto nakonec po 13 dlouhých letech zvítězila ODS ve volbách. Doufali jsme, že bude pokračovat v tom, co jí znemožnil Václav Havel Sarajevem, že opráší Modrou šanci, "zvedne hlavu vzhůru" a "pojede dál" ve své noblesní pravicové politice.
Bohužel vláda Mirka Topolánka voliče nesmírně zklamala. O vlajkové lodi ODS, rovné dani, díky níž měla tehdy ODS takový volební úspěch, Topolánek prohlásil, že jí nevěří, o Lisabonské smlouvě přestal říkat po návštěvě na zámečku u kancléřky Merklové, že je shet a naopak ji prosazoval jak mohl... O jeho bezprecedentním chování vůči profesoru Klausovi, které dokončilo pád jeho vlády, nemluvě.
Přesto voliči tuto ostudnou dobu ODS prominuli jako jeden nešťastný úlet jednoho namyšleného furianta, který se může vyskytnout v každé straně, a dali hlasy Petru Nečasovi v naději, že jako bývalý Klausův korunní princ bude pokračovat v půdodním ideovém směru ODS. Když ale premiér Nečas svěřil, stejně chybně jako Mirek Topolánek, ekonomiku země opětovně do rukou Národně frontního chemika Miroslava Kalouska a sám se začal věnovat nesmyslnému pronásledování svých koaličních partnerů z VV a u nás neexistujících fašistů, čehož výsledkem bylo vyhození 13 ministrů, které předtím sám nastolil, nastalo tím naprosté ochromení práce jeho vlády. Nehledě k tomu, že žádný pravicový premiér by nedovolil svému ministrovi financí zvýšit daně, ale vyhodil by ho okamžitě z vlády. Kromě toho jako od člověka věřícího občané očekávali vylepšení života chudých vrstev, ale on se neštítil dokonce neprovést ani valorizaci penzí, na níž měli důchodci nárok ze zákona, zatímco svým úřednicím dával statisícové odměny, nastalo nesmírné zklamání. Zklamání bylo o to horší, že mu voliči tolik jako panu čistému věřili. Bylo nakonec všem jasné, že ani tento člověk zemi nepomůže. Zklamaní skalní voliči ODS nešli pak již většinou k volbám a ODS tím nastolila novou epochu naší země, nástup socialistických vlád u nás.
S tímto stavem se nechtěl smířit občanům takřka neznámý pan profesor Petr Fiala z Brna, který se upřímně snažil zachránit trosky, které zbyly z kdysi tak skvělé strany. Bohužel ani z jeho úst se nedočkali voliči explicitní omluvy za opravdu bezprecedentně neschopné vlády jeho dvou předchůdců. Projevy má sice krásné a věřím, že si přeje úspěch strany, v jejímž čele stojí. Bez opravdu jasného přihlášení se k odkazu profesora Klause již to ale nikdy nebude v očích voličů ta ODS, na níž vzpomínají.
Na devatenáctém kongresu Mirek Topolánek nechal odvézt z předsálí všechny knihy prof. Klause s tím, že jeho myšlenky do ODS již nepatří. Jeho nástupce Petr Nečas dokonce nechodil ani na oficiální pozvání prezidentem Klausem na Hrad a nyní ho prof. Fiala nepozval dokonce jako zakladatele na kongres ODS. Jak to zapůsobí na bývalých 23 % skalních stálých voličů, o tom netřeba hovořit. Škoda.
Musíme se smířit s tím, že Klausova ODS zanikla a vzniká tu postupně pod vedením pana Fialy nová strana, dokonce od 26. kongresu s novým logem. Podobně jako po ostudném 19. kongresu ODS vznikla pod vedením Petra Macha, který vystoupil po 12 letech z Topolánkovy ODS, strana Svobodných. Jistě obě nové strany získají postupem doby své příznivce, ale budou to již jiní lidé než skálopevně pravicoví konzervativní voliči ODS Václava Klause.
Zahraniční politika ODS je již jiná, ve vedení jsou dokonce zastánci státního homosexualismu a o celoplošně zavedené rovné dani nikde ani sluchu. Svobodní zase nabírají dech k novodobému libertarialismu, který svobodu, jinak tolik nezbytnou k šťastnému životu, zaměňuje pozvolna za anarchii.
Budem se zájmem sledovat jak se oběma vůdcm podaří uspět a zda se jim jednou podaří zase vytvořit pravicovou vládu. Přejeme jim hodně štěstí. Jednoduché to mít rozhodně nebudou.
Vyšlo na fragmenty.cz
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
