Toto téma nás provází už delší dobu a asi žel ještě provázet bude, proto každému, kdo se chce ve věci vyznat, lze jen doporučit knihu Tomáše Břicháčka, který zde shromáždil vše důležité, co je to Green Dealu zapotřebí vědět – od jeho zrodu a motivech až po cíle a důsledky. Není to vůbec útěšné čtení, ale je nutné.

Na ukázku jsem vybral text z úvodu knihy (následující po předmluvě Václava Klause), kde autor vysvětluje strukturu knihy a nastiňuje její smysl. Berte to prosím jen jako pozvánku k četbě knihy celé. Opravdu to stojí za to!

„Nemůžeme bezpečně žít na planetě, jejíž podnebí je mimo kontrolu,“ prohlásil v listopadu 2018 místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič, nynější muž číslo 1 klimatické politiky EU. Stalo se tak ve chvíli, kdy Komise poprvé představila vizi dosažení „klimaticky neutrální“ Unie do roku 2050. Z těchto úvah během pouhých několika málo měsíců vzešel převratný plán European Green Deal neboli Zelený úděl pro Evropu.

Šefčovičův výrok je sice stejně absurdní jako různá hesla z demonstrací stávkujících školáků (např. „Dinosauři si taky mysleli, že mají čas“), mezi která by dobře zapadl. Na druhou stranu je velmi výmluvný, pokud jde o ambice a sebevědomí protagonistů dnešní zelené linie EU, a je v něm vlastně shrnuto jejich základní krédo – totiž představa, že je jednak možné, jednak nezbytné mít podnebí pod kontrolou. Netřeba zdůrazňovat, že tento záměr – bez ohledu na jeho proveditelnost – znamená především dostat pod kontrolu společnost a ekonomiku.

Green Deal se zrodil z mohutné vlny klimatického alarmismu, která se vzedmula na Západě v letech 2018–2019. Zelená ofenzíva, jejíž tváří se stala školačka Greta Thunbergová, nás ohromila svým radikalismem a zběsilostí. Najednou jsme se dozvěděli, že jsme toho zatím dělali pro klima moc málo a moc pomalu, a jak se prý opovažujeme! V prostředí unijních institucí tyto hlasy padly na úrodnou půdu. Unie se tehdy stále ještě vypořádávala s traumatem z blížícího se brexitu a namáhavě chytala druhý dech. Za těchto okolností pro ni přišel program výrazného zostření klimatické politiky jako na zavolanou. Zúžená EU-27 se jej  chopila jako svého nového poslání a důvodu bytí.

Symbióza klimatického boje a evropské integrace fungovala již od devadesátých let minulého století. Unie byla spojencem a aktivním hybatelem tohoto politického směru. Ten jí na oplátku poskytl podklad rozrůstání její regulace, které s sebou nese posilování moci centrálních orgánů na úkor členských států. V Zeleném údělu pak dochází k dalšímu prolnutí obou těchto velkých projektů a k jejich společnému vzepětí k bezprecedentnímu skoku.

Green Deal byl co do základní myšlenky schválen Evropskou radou v prosinci 2019. Od té doby pokračoval jako buldozer v triumfální jízdě, aniž by narazil na významnější odpor (nynější bouře zemědělců jsou sice určitým náznakem vzdoru, zatím bychom je ale neměli přeceňovat). Ani covid ani válka na Ukrajině jeho prosazování nezastavily, spíše urychlily. Hned zkraje jsme se dočkali mimo jiné jeho navázání na pokoronavirový fond obnovy a schválení Evropského klimatického zákona. Následovalo přijetí dlouhé řady předpisů – v první řadě těch spadajících do tzv. balíčku Fit for 55, který přinesl velké množství restriktivních, zatěžujících a nákladných opatření, jako jsou například zákaz prodeje nových osobních automobilů a dodávek s klasickými spalovacími motory od roku 2035, zavedení uhlíkového cla nebo utužení systému obchodování s emisními povolenkami.

Připusťme, že Zelený úděl se teprve rozbíhá a že jde o dlouhodobý projekt, který se bude postupně vyvíjet. Přesto si myslím, že nastává vhodný čas k tomu, pokusit se předložit ucelené pojednání o této problematice. To by mělo zahrnout popis a rozbor základních obrysů plánu a již přijatých či navržených konkrétních opatření a v návaznosti na to komentáře a polemiku. Schopnost orientovat se v těchto věcech a udělat si o nich úsudek je totiž prvním krokem k tomu, abychom s nimi v budoucnu dokázali pohnout k lepšímu.

V srpnu 2020 Institut Václava Klause vydal sborník Sebedestrukce Západu, který byl věnován civilizační krizi, respektive nebezpečným, zničujícím vývojovým tendencím v západním světě, a zvláště v jeho evropské části. V říjnu 2023 jsme navázali druhým dílem Sebedestrukce Západu 2.0 s podtitulem Pád zrychluje. Docházíme zde k závěru, že uvedené neblahé tendence v mezidobí zesílily. V našem geografickém prostoru vidíme nejvýraznější posun právě na poli boje proti změně klimatu, kde došlo v podobě Zeleného údělu k prudké akceleraci probíhajícího útoku. Všímáme si, že cílem dnešních elit je nová zelená pokrokářská utopie, podotýkáme, že již nyní zažíváme umělý společenský a ekonomický regres, a varujeme před blížící se společenskou katastrofou.

Terminologická poznámka

V české verzi právních předpisů a dalších dokumentů EU je European Green Deal uváděn jako Zelená dohoda pro Evropu. Významově to odpovídá označením užívaným ve velké většině ostatních úředních jazyků Unie, které shodně slovo deal překládají jako dohoda (resp. smlouva, pakt). Jen několik málo členských států zvolilo odlišné pojmy, vyjadřující např. plán, program nebo kurz.6 V německé, italské a nizozemské verzi pak deal zůstal ponechán v anglickém originále.

V této knize i v dalších textech používám alternativní překlad Zelený úděl, s nímž se vedle oficiálního českého názvu často setkáváme a který se zatím v našem veřejném prostoru úspěšně drží. K jeho rozšíření došlo v prvních měsících diskuse o tomto tématu. Novináři a komentátoři tehdy patrně intuitivně sáhli po vzoru amerického New Dealu, známého reformního plánu prezidenta Franklina Delano Roosevelta z třicátých let minulého století, který byl totiž v našem prostředí tradičně překládán jako Nový úděl. Nebyla to od nich nesprávná úvaha, protože, jak uvidíme, název Green Deal skutečně na někdejší New Deal navazuje.

Ačkoli srovnání s jinými jazykovými verzemi unijních dokumentů vyznívá ve prospěch překladu Zelená dohoda, domnívám se, že pro upřednostnění Zeleného údělu hovoří následující silné argumenty:

– Je zřejmé, že náš zavedený překlad Rooseveltova plánu měl svoje opodstatnění. Jeho prvorepublikoví autoři nezůstali na povrchu a rozpoznali v označení New Deal i jiné významy, než pouhou „novou dohodu“. Lze jej totiž vyložit také jako nové rozdání karet, nové uspořádání věcí, nové zacházení. A právě to Roosevelt ve svém programu Američanům sliboval. Slovo úděl, které znamená osud, určení či sudbu, tyto významy možná nezachycuje dokonale, ale rozhodně lépe než „dohoda“.

– Zelená dohoda je název bezbarvý, sterilní, nanicovatý. Tím ostře kontrastuje se závažností a politickou citlivostí celé záležitosti. Zelený úděl zní naproti tomu zvučně a chytlavě a vystihuje rozsah a osudovost tohoto snažení.

– Zelená dohoda evokuje představu, že jsme se v Unii většinově na něčem shodli, že jde o novou společenskou smlouvu, popřípadě o kompromis mezi členskými státy. Ve skutečnosti je to ovšem spíše projekt politických elit z prostředí unijních institucí a hlavního proudu zemí, který byl prosazen mimo plnohodnotnou veřejnou diskusi, daleko od občanů. Víme, že tento projekt nemá ani upřímnou podporu všech členských států – např. představitelé České republiky, Polska a dalších středo- a východoevropských zemí jej jen neochotně odkývali, poněvadž neměli sílu postavit se proti. Slovo úděl, které má v sobě nádech něčeho, co člověku uchystá život, respektive co na něj bez ohledu na jeho přání dolehne, a které často zaznívá s jakýmsi trpkým, chmurným podtónem, i tuto stránku Green Dealu dobře vyjadřuje.

Témata a struktura knihy

V první části knihy představuji Zelený úděl v obecné rovině. Jde zejména o jeho různá a často poněkud zmatečná vymezení, jeho odůvodnění, jeho široký věcný záběr a také o vysvětlení klíčových pojmů, se kterými se v souvislosti s ním setkáváme (udržitelnost, klimatická neutralita, zelená transformace aj.).

V druhé části nabízím ohlédnutí za dosavadním vývojem plánu včetně událostí, které jeho nastolení předcházely. Budeme se zde věnovat hlavním milníkům, jako jsou mimo jiné „horké léto“ 2018, přijetí cíle klimatické neutrality EU k roku 2050 nebo prosazení balíčku Fit for 55.

Třetí část je rozsáhlým přehledem doposud přijatých či projednávaných konkrétních opatření napříč různými odvětvími. Cílem je ukázat nejdůležitější prvky Zeleného údělu, a to stručnou a pokud možno srozumitelnou formou, přístupnou pro širokou veřejnost.

Ve čtvrté části předkládám svůj vlastní pohled na celou tuto agendu. Moje polemiky, komentáře a glosy se týkají obecných otázek, konkrétních dílčích opatření či prvků i toho, co si s klimatickou politikou EU počít. U příležitosti blížícího se 20. výročí našeho vstupu do Unie se také zamýšlím nad celkovým stavem evropské integrace, jak se dnes i ve světle (či stínu) Green Dealu vyjevuje.