Prohlédněme si nejprve tuto drobnější práci.

Ilustrace v ní většinou zachycují „opeřené“ rudokožce a na titulní straně jeden z nich čte. Co asi? Cituji Ludvu G. hned ze stránky dvě:

„... já sám ji píšu, rozumíš? Knihu o zvláštních událostech z dalekého světa, který jsem si sám vytvořil. Vždycky jsem rád četl staré, zapomenuté příběhy z dávných dob Divokého západu. A vždy jsem přichata-v-jezerni-kotline copyčtení toužil sám podobnou knihu napsat, ale mnohem větší a krásnější než všechny, které jsem kdy četl. Píšu o Černém jaguáru, ušlechtilém náčelníku, a jeho rudém lidu. Mám v té knize celý vybájený svět s mnohými postavami, které v ní žijí, mluví, jednají a já je už tak znám, že je v duchu vidím před sebou, jak vypadají, a slyším jejich hlasy.“

Tolik tedy Ludva, jak jeho (anebo Foglarova) slova zaznamenal vlastním, záměrně trochu infantilním rukopisem Pavel Čech. A učinil tak, aby hned na další stránce vyzval čtenáře k popuštění uzdy. Fantazii by se neměly klást meze a... „Zkus si sám domýšlet svou verzi indiánského příběhu,“ jsme vyzváni.

Nato následují citace z Ludvovy fiktivní knihy a ve veliké zkratce dospějí až k momentu, kdy se indiánský adept vrhá do „běsnících proudů vod, hučících a řvoucích, pěnících se a vystřikujících závoje vodní tříště“.

Na šestnáct stran je však Zavřená kniha pojata, řekl bych, moc „minimalisticky“, není-li přímo odbytá. - Přistupme s o to větším apetitem k Chatě v Jezerní kotlině.

Některými motivy Čech pokryl už část hřbetu a na přední obálce sledujeme Ludvu, vzývajícího vlastní sny s rozpaženýma rukama – tam, vysoko nad jezerem. Které je, mimochodem řečeno, určitě převzato z románu Poslední náčelník. Ale ano, Jaroslav Foglar mohl zároveň užít Adršpach a i další místa Čech, ale příběh dvou mladíků, jeden z nichž je slabší a posléze onemocní, už před Foglarem vysnil někdo jiný, a to pozoruhodně píšící Američan Joseph Alexander Altsheler.

Ponořme však se do nikoli nepůvodní knihy Foglarovy. Zajímavě střídá černobílé ilustrace s barevnými a nemohu než si nafackovat za slova o kýčařství v úvodu. Proč? Co vytvořil Pavel Čech, zůstane nepochybně jedním z nejpozoruhodnějších zrcadlení tohoto Foglarova až archetypálního příběhu... a otřese leckterou dětskou duší. Spolu s textem. A někomu, pravda, může vadit jistá naddimenzovanost některých scenérií - a viz třeba přechod po kmeni nad propastí, ale nadsázka nepochybně byla záměr a rovna zveličení všeho generovanému chlapcovou bujnou obrazotvorností.

Celkem vzato je však Čech nejlepší právě v těchto barevných, mlhavých krajinách, kdy si ho dobře představím i jako ilustrátora Hobita. Přímo ohromující příroda pak někomu může připomenout i výtvarné počiny Františka Skály mladšího; nicméně je svébytná.

Oproti tomu menší obrázky, na nichž jsou chlapci, nepůsobí podle mě o mnoho lépe nežli někdejší ilustrace Marka Čermáka, jak je aspoň pamatuji. A vůbec! Bylo těžké kloubit sen, jenž ti dva kluci žijí, a realitu, kterou se protloukají souběžně (třeba když sbírají bedničky na svou chýši).

Sen, ten Pavel Čech zvládá. Realitu možná méně. I tak je však výsledek bravurní a na vhodných místech i správně strašidelný. To ale nikdy odporně.

A jedním z vrcholů jsou určitě Zeman a Grygar u kříže. Hm. Zeman a Grygar – a jako nejlepší kamarádi. Kéž by to tak bylo. Ale v reálném světě není. A nezdá se vám zvláštní, že skuteční Miloš Zeman a Jiří Grygar se rádi nemají?

Přinejmenším astronom nemiluje presidenta. Když jsem ovšem prvně viděl, jak „Miloš“ zvláštně „přemýšlí očima“ (obraceje je jaksi v sloup, ne-li až do lebky), kupodivu to bylo totéž přemýšlení, které praktikuje Grygar. I usuzuji z toho se vší naivitou čtenáře foglarovek, že mozky obou pánů budou mít něco společného. A co? Nu, například výšku IQ.

Avšak...

U Foglara byste se, a mám v tom dokonce jistotu, o žádných koeficientech nedočetli.

Foglar i Altsheler totiž budují sruby mladického přátelství u čistých jezer a hnětou z vlastního těsta i jejich obyvatele!

Post scriptum. Albatros patrně nenechá Pavla Čecha ilustrovat i knihu Stínadla se bouří, nicméně vydal v reedici jeho fenomenální MAPU STÍNADEL, o které Literární noviny referovaly již v květnu: http://literarky.cz/literatura/recenze/26278-mapa-stinadel.

Jaroslav Foglar: Chata v Jezerní kotlině.
Ilustrace: Pavel Čech. Vložený sešit o 16 stranách Zavřená kniha vytvořil Pavel Čech.
Albatros 2018. Pro čtenáře od 9 let.