Premiér Petr Fiala přivítal volbu Petra Pavla prezidentem České republiky a přijel mu osobně poblahopřát zjevně potěšen skutečností, že vítězem prezidentské volby se nestal Andrej Babiš. Otázkou však je, zda výrazné Pavlovo vítězství je vítězstvím i vládním.  Pokud bychom na získané počty hlasů nahlíželi jako na „referendum o Babišovi“, pak snad může být Petr Fiala spokojen (i když jen zdánlivě, ale o to mi dnes nejde). Vezmeme-li totiž v úvahu sílu mandátu Petra Pavla, která může být pro budoucího prezidenta velmi svůdná, optimistické už to pro současnou českou vládu tak není.

Uvedu pár příkladů, proč si to myslím.

Neuplynulo ještě ani dvacet čtyři hodin od Pavlova zvolení a z úst budoucího prezidenta jsme se dozvěděli několik podstatných a překvapivě konkrétních informací: již na volebním štábu se dohodli se slovenskou prezidentkou Čaputovou, že společně podniknou cestu na Ukrajinu. Během neděle v různých mediálních debatách Pavel potvrdil, že si ještě ten den bude volat s ukrajinským prezidentem Zelenským a současně oznámil, že uskuteční i telefonát s prezidentkou Tchaj-wanu (!).

To je nečekaně hbitá a samostatná zahraničně-politická aktivita budoucího prezidenta, která příliš nesvědčí o tolik slibované úzké koordinaci vládní a prezidentské zahraniční politiky, ale vypovídá více o chuti budoucího prezidenta chovat se nezávisleji a svébytněji, než by si možná Fialova vláda přála. Pochopitelně uslyšíme, že ke konzultacím s ministerstvem zahraničních věcí „došlo“, ale Pavlova rychlost, s jakou se ujímá zahraniční agendy pár hodin po své volbě a v situaci, kdy ještě ani neproběhla jeho inaugurace, nasvědčuje, že mezi přímo zvoleným prezidentem a vládou nemusí v budoucnu pouze „svítit slunce“.

Pro Radiožurnál pár hodin po svém zvolení Petr Pavel řekl: „Dám opozičním politikům, kteří zdůrazňovali, že s nimi vláda nekomunikuje, jasně najevo, že já jsem komunikovat s nimi ochoten“. I to je vcelku rychlý a otevřený vzkaz české pětikoaliční vládě, že jí budoucí prezident nemusí jít na ruku tak snadno, jak si slibují. Už proto, že Pavel v odpovědi pokračoval: „Jsem připraven komunikovat s každým, kdo má racionální návrhy, jak některé problémy řešit, a naslouchat občanům bez ohledu na to, koho v prezidentské volbě volili“. Jistě, je ještě spousta času přesvědčit se o tom, jak vážně svá slova budoucí prezident myslí, zda to není jen snadný líbivý balast, ale třeba to jisté signály jsou.

Petr Pavel ve stejném rozhovoru potvrdil, že se ještě do své inaugurace hodlá vydat od krajů Ústeckého, Karlovarského a Moravskoslezského: „Chci se bavit s občany těchto regionů, na které dopadla krize nejvíc, jak oni sami vnímají účinnost vládních opatření … dát si to vše dohromady s mými odborníky a s těmito výsledky pak konfrontovat vládu“. Pokud tato slova budoucí prezident myslí vážně, pak z této „konfrontace“ Fialova vláda prostě dobře vyjít nemůže. Lze i tyto Pavlovy věty brát jako vlastní brzký „emancipační“ vzkaz do Strakovy akademie?

Samozřejmě by bylo politicky naivní od Petra Pavla očekávat nějaký zásadnější odklon od vládních hospodářských, sociálních či zahraničně-politických linií, ale pokud se bude chtít přiblížit oněm 2,4 milionů Babišových voličů, slepým vazalem Fialovy vlády také být nemůže. Pravomoci českého prezidenta nejsou zásadní, praktická politika se tvoří v dolní komoře parlamentu a tam Pavel žádnou politickou sílu, o kterou může svoje aktivity spolehlivě opírat, nemá. Přesto, a jeho slova to naznačují, nechce stát „mimo a chce do toho mluvit“. Může se tak stát (a jeden z nezamýšlených důsledků přímé volby k tomu vybízí), aby prezident Pavel využil silný (a svůdný) mandát a jinými prostředky, jinou formou a v jiných kulisách za čas usilovat fakticky o totéž, o co usiloval i Miloš Zeman – vytvořit v Čechách formu jakéhosi kvaziprezidentského systému.

O Petru Pavlovi nevíme nic. Své úvahy nemůžeme opřít o žádnou politickou zkušenost s tímto člověkem. Opatrnost v úvahách o jeho budoucím působení je tak více než na místě. Přesto – na základě už konkrétnějších Pavlových vyjádření – se může ukázat, že jeho výhra vůbec nemusí znamenat takovou výhru pro premiéra Fialu (a jakoukoliv budoucí vládu), jak to vypadá. Jsou totiž Pavlova slova pouze snahou zalíbit se všem, nebo už náznaky „hradní“ politické emancipace? Čas ukáže.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause