Finsko a Švédsko oficiálně požádají o vstup do NATO, informuje většina českých médií. Není to rozhodnutí překvapující. Představitelé obou severských států shodně zdůvodňují své rozhodnutí obavami o národní bezpečnost v době ruské agrese na Ukrajině. Fakticky je však ruská hrozba pouze vhodným okamžikem a záminkou, jak překonat historickou zátěž švédské a finské neutrality a formalizovat letitý, více než těsný, vztah k NATO.

Nepřekvapivé rozhodnutí politických reprezentací obou severských států však lze zobecnit. Ruská válka na Ukrajině je vítaným oknem příležitosti pro „rozmrazení“ i dalších politických rozhodnutí, jež byla z různých důvodů neprůchodná. Proto se najednou Francie a Německo shodují, že je třeba otevřít Lisabonskou smlouvu, jít ještě dál a radikálně odbourat právo veta členských států v politikách, kde ještě členské státy mohou samostatně rozhodovat a Bruselu svěřit další rozsáhlé pravomoci v sociální oblasti, zdravotnictví a obraně.

Tohoto „ukrajinského“ okna příležitosti by si pozorněji měli povšimnout i ti, kteří bláhově věří, že naše dnešní hospodářské problémy povedou k rozmělnění nebo alespoň zpomalení šílenství s názvem Green Deal. Švédsko a Finsko ukazují, že právě opak bude pravdou.

***

Pražský primátor Hřib nechal v Tróji postavit stanové městečko s cílem vyřešit obtížně řešitelnou situaci na pražském Hlavním nádraží. Ta vznikla přívalem ukrajinských Romů a pro Pražany a ostatní cestující se stává vážným sociálním i bezpečnostním rizikem. Situaci Hřibovi neulehčil předseda oblastní rady Zakarpatí Čubirko následující informací: „Romové zjistili, jaké jsou dávky v České republice. Takže se rozhodli, že jako běženci půjdou do Česka, dostanou ty peníze a vrátí se zpátky, protože Češi to nebudou řešit. A my taky ne.“

Do městečka se prý přestěhovalo pouze sedmnáct ukrajinských Romů. Těch dalších 500 na nádraží dál zůstává. Středočeská hejtmanka Pecková pro Český rozhlas říká, že „místa ani počty ukrajinských Romů, kteří jsou a budou v kraji umístěni, sdělovat nebudu, protože na základě těchto informací se okamžitě aktivizují místní komunity a Ukrajince u sebe nechtějí“.

Ministr vnitra Rakušan bude žádat o prodloužení nouzového stavu, „abychom to mohli udělat rychle“. Oním „to“ myslí Rakušan splnění svého „plánu, podle kterého všechno jede“. Asi to zcela hladce nejede, protože Rakušan chce do června protlačit sněmovnou lex Ukrajina, který je podle jeho slov „komplexní balík, který odpovídá na to, co se změnilo“.

Jak se ukazuje, mění se a postupně střízliví zejména veřejné mínění, konfrontované s realitou ukrajinské migrace do Čech.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause