Jedni v očkování vidí spásu, druzí k němu z nejrůznějších a často velmi pochopitelných důvodů přistoupit nechtějí. Osobně proti očkování nic nemám a jsem rád, že zde tato možnost je, zvláště pro ohrožené skupiny osob (seniory, chronicky nemocné apod.) – MUSÍ VŠAK BÝT NA BÁZI DOBROVOLNOSTI. A mám obavu, že ta se někam vytrácí.

Lidé jsou k očkování nepřímo tlačeni. Je to jednoduché – očkovat se sice nemusíme, nicméně bez vakcíny nebudeme mít takové možnosti jako ti, kteří očkování podstoupí, ať už jde o cestování a v podstatě i návrat do běžného života.

Ministr zdravotnictví navíc již nyní tvrdí, že si testy (pro normální život bez očkování nezbytné) budeme zřejmě brzy muset hradit. A to už podle mne v pořádku rozhodně není. Nejen z toho důvodu, že lidé musí mít svobodnou možnost volby a všichni musí mít stejné možnosti, ale také proto, že všichni, kteří očkovaní být chtějí, tuto možnost nemají (např. mladší ročníky).

Například cestování mladých rodin s dětmi se tak prodraží. Nedostanou se k očkování a testy si budou muset zaplatit – to neřeším fakt, že jim např. po návratu ze zahraničí hrozí dlouhá karanténa. Navíc dosud nevíme, jak se bude pohlížet na neočkované děti. A opomenout nesmíme ani další kategorii osob – ty, které nemoc prodělaly před delším časem, nicméně stále mají dostatek protilátek a očkování je pro ně tedy zbytečné.