ČT se pokusila o poměrně ambiciózní projekt v podobě dvouhodinové společné televizní debaty všech devíti prezidentských kandidátů, což významně předznamenalo, jak bude samotná diskuze vypadat. Většina odpovědí prezidentských kandidátů byla spíše stručná, a kandidáti tak nedostali větší prostor podrobněji se prezentovat. Zvolený formát pořadu současně víceméně znemožňoval, aby se jednotliví kandidáti pouštěli do vzájemných konfrontací.

Vzájemné konfrontace tak byly spíše sporadické, pokud k nim docházelo, pak nejčastěji v souvislosti s financováním kampaní pro prezidentské volby či transparentního chování politiků jakožto možného nástroje, jak předcházet korupci v politice.

Z politologického hlediska je na formátu pořadu nicméně možné ocenit, že samotná debata se točila spíše kolem témat souvisejících s výkonem prezidentského mandátu a nikoli kolem témat politických či ideologických. To bylo zcela jednoznačně přínosné zejména s ohledem na to, jaké má prezident skutečné pravomoci.

Právě otázka financování kampaní se stala prvním tématem. Jestliže doposud museli otázkám ohledně financování svých kampaní čelit v podstatě pouze Jan Fischer a Miloš Zeman, nyní měli voliči poprvé možnost dozvědět se více i o financování kampaní ostatních kandidátů. Přesto to byl nakonec především Miloš Zeman, kdo čelil kvůli svému financování nejčastěji ať už přímým či nepřímým narážkám ze strany ostatních kandidátů, zejména pak ze strany Jiřího Dienstbiera a zpočátku i, poněkud překvapivě, ze strany Zuzany Roithové. Oba se dotkli nejasného a netransparentního financování Zemanovy kampaně. Byl to nakonec právě Jiří Dienstbier, kdo zvolil asi nejvíce konfrontační přístup a opakovaně se vracel k problematice financování Zemanovy kampaně. Tato strategie je nicméně pochopitelná s ohledem na skutečnost, že se nacházíme v poslední fázi politického boje o levicové voliče mezi těmito dvěma kandidáty.

Moderátor Václav Moravec pak v souvislosti s financováním kampaní upozornil i na skutečnost, že straničtí kandidáti mohou řadu prostředků ušetřit využitím aparátu svých stran, čímž jsou částečně zvýhodněny oproti kandidátům nestranickým.

Jinak mezi kandidáty panovala v řadě otázek spíše shoda. Všichni se shodli na nutnosti upravit pravidla pro volbu prezidenta, a to ve všech jejích fázích. Podobně shoda mezi kandidáty nastala v diplomatických otázkách – nutnosti dobrých vztahů se sousedními státy či na tom, že zahraniční politika země by měla být přinejmenším navenek prezentována jednotně.

Jednoznačného vítěze debaty na ČT určit nelze, ačkoli někteří viditelně zaostávali. Například Jana Bobošíková byla spíše patetická a nevystupovala příliš příjemně. Přemysl Sobotka ničím výrazněji nezaujal. A možná poněkud překvapivě nijak neoslnil ani Miloš Zeman. Ve svých vystoupeních si často vystačil s v podstatě nic neříkajícími frázemi a, jak je jeho zvykem, urážkami směřujícími všemi směry.

Jakub Charvát