Podle posledních průzkumů drtí kandidát německé sociální demokracie Martin Schultz kancléřku Merkelovou rozdílem třídy. Kdo by to byl ještě před pár měsíci řekl? Kandidát, který budí přímo fyzický odpor, jen když se objeví – a takový krásný výsledek!

Ne že by byla Frau Merkel nějaká výhra. Jen stěží si lze představit větší zradu na voličích, než jakou tato bývalá nejoblíbenější politička Německa předvedla v posledních letech, když vpustila do země takřka dva milióny potenciální teroristů. Německo v podstatě zničila.

A vida, najednou vede v průzkumech tenhle Schulz, který je v přijímání islamistů ještě větší extrémista než Frau Merkel. Může snad být v politickém ohledu něco více extrémistického, než otevřít svou zemi extrémistům? Něco více populistického než obhajování této zrady „pestrostí“, „svobodou“ a „demokracií“? No, to fujtabl.

Soudruzi a jejich poslední hodinky

Němečtí soudruzi si to špatně načasovali – a Evropa je tak jen krůček od toho, aby tzv. mírová policie pod vedením Německa dohlížela na „bezpečnost“ v zemích, které – když nejdou s Německem – jdou proti němu. Tato „spřátelená“ policie bude hlídkovat v ulicích a kdo se ozve, toho zavřou, nebo aspoň zmlátí.

Je to jako z příručky „kouzlo dvou generací“. Právě to, těch 80 let, tedy paměť očitých svědků, teď ztrácí na významu (tváří v tvář domovu důchodců) a vesla se chápe úhel pohledu. Hitler na Hradě, odboj, partyzáni – vzpomínáte? Ale kdeže, to už je dnes pro většinového občana jako romány od Karla Maye.

V ulicích budou zřejmě uniformy modré, ozdobené žlutými hvězdami (ehm!) a v hospodách žádné – tam budou v civilu. Již není třeba dělat si poznámky na manžetu. Netřeba plížení kolem ohňů. Stačí chytrý mobil, náhodně pohozený na stole. A ráno přijdou a zabuší – to už nebudou v civilu, ale v uniformě s hvězdami. A v ruce? Kdepak půllitr - lejstro s razítkem!

„Tak vy jste včera říkal, že na Velkou Matku serou mouchy!“ „Neříkal! Já neříkal Matku, ale Velkou Mapku!“ „Ale říkal, tady to máme nahrané na chytrý telefon, vy debile.“

Ale pozor! Tehdy, v době Švejkově, v té éře svobodného Rakouska-Uherska mohl tento rozhovor mezi dveřmi pokračovat: „A to mě teď kvůli jedinému písmenku zavřete, až zčernám?“ Dnes už ne.

Pinč vs. rasista

Rasista už dnes není ten, kdo krade psy. Rasista je ten, kdo řekne „pinč“. To je urážka pinčů, protože pinčové jsou přece také psi. Úplně nejhorší je říct „čuba pinče“. To je urážka nejen pinčů, ale i čub a vlastně všech psů, tedy včetně jezevčíků, čivav, i malých buldočků.

Nejlepší je, jak říká Švejk, držet hubu. Když krást psy, tak pěkně potichu a bez rozdílu ras. A kdo si myslí opak, marš na frontu.

Soudruzi si to zkrátka špatně načasovali, ale dnes už člověk člověka neumlátí knihou: „Hokynáře Vopěnka z Vršovic mlátili Ústavou do hlavy tak dlouho, až se mu rozsvítilo“. Dnes už ne.

Jak říká Adolf Hitler ve filmu „Už je zase tady“ (Er ist wieder da, 2015) poté, co se zhmotnil ze zetlelého listí v parku uprostřed dnešního Berlína: „Televize? Internet? Goebbels by byl nadšen! Tak proč ztrácet čas filmy o vaření?“

Je zkrátka jen a jen na médiích, aby vysvětlila voličům, co si mají myslet. Merkelová, nebo Schulz. Chcete hodně řídkou polévku, nebo fakt hodně řídkou polévku? Zdá se vám, že žijete v pekle? Tak to pro vás máme nabídku, která by voliče jako vy mohla zajímat: „Co takhle - ještě větší peklo?“ Je jen na vás, jak si vyberete.

Hitler vrací úder (po návratu z čistírny)

Od toho, jak si vybere Německo, se odvíjí to ostatní. Jsou scénáře, podle kterých se bude loajalita měřit počtem přijatých imigrantů. Čistě teoreticky – pokud by je Česká republika přijala všechny, tedy dva milióny potenciálních teroristů, pak by si vysloužila od vedení Čtvrté říše bezmezné uznání – a možná i medaili.

Medaile je víc, než přátelství - užijme si to. Česká republika by pak dostala z Německa tolik eur, až by se zalkla - libovolné množství (miliardy) narychlo vytištěných bankovek (s vodotiskem), ať se tiskárny třeba uvaří! To bude dálnic, to bude mostů, to bude infrastruktura!

Tahle křižovatka se nás (v tuto chvíli) netýká. Nejprve budou volby ve Francii (Le Penová), pak v Německu (Alternativa pro Německo) - a až pak u nás.

Vítězství Le Penové ve Francii je poprvé reálnou možností (pokud ji nezavřou). A Frexit - to by byla rána z milosti umírající kobyle. Alternativa pro Německo sice možná získá hvězdných dvacet procent (snad i víc, kdo ví), ale stejně ji semelou. I kdyby se měli spojit s dosud opovrhovanými komunisty. O nás ani nemluvě.

Takže - telefony na stůl. A užijme si to.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele