Jan A. Mařenka: Volby v USA, skončí tento svět rukou ženy v cynických šatech?

21.10.2016 14:17 | Zprávy

Jan A. Mařenka se při sledování poslední, třetí televizní debaty prezidentských voleb nedivil, nebavil, ani nesmál... jen tiše poplakával.

Jan A. Mařenka: Volby v USA, skončí tento svět rukou ženy v cynických šatech?
Foto: archív autora
Popisek: Clintonová

Někdy je člověk svědkem historické chvíle a neví o tom. Její důsledky přitom mohou ovlivnit životy několika příštích generací. Tato chvíle právě nastává. Vrátí se demokracie zpátky ke své podstatě, nebo se prohloubí totalita, v níž se přeměnila? Dočkáme se největšího volebního podvodu v dějinách USA?

Třetí a poslední televizní debata mezi Donaldem Trumpem a Hillary Clintonovou skončila velmi symbolicky - nepodáním ruky. Clintonová přišla v bílém kostýmku. Završila tím trilogii, kterou americká média ohlupují voliče po celá desetiletí: Při první debatě byla v červeném, při druhé v modrém a nyní tedy, jářku, v bílém.

Jak říká geniální americký komik George Carlin: „Oni nechtějí vaši svobodu, ani vaše blaho, Jste pro ně jen tupí ignoranti, kterým cpou do chřtánů ty své červené, modré a bílé balonky. Každý den.“

Šok na úvod: Moderátor klade otázky, které dávají smysl!

Donald Trump přišel jako vždycky v tmavém obleku a rudé kravatě. Tato debata však byla jiná, než obě předchozí. Ne proto, že ji neuváděl politicky korektní černoch nebo feministka a z publika nevyskakovaly tlusté černošky v růžových svetrech. Byla to první (a poslední) debata, která se nevěnovala (alespoň prvních dvacet minut) pitomostem typu: Urážky žen, kdo je lepší matka a kdo komu co hacknul.

Obstarožní moderátor, zasloužilý příznivec Demokratické strany, pracující pro bulvární televizi Fox, měl jako první z moderátorů tolik cti v těle, že nechal gender genderem a zeptal se na právo nosit zbraň. Toto téma rozděluje oba kandidáty i obě strany, které mají monopol k vládnutí – a do příchodu Trumpa se střídaly v Bílém domě jako panáček a panenka v domečku pro předpověď počasí.

Druhá otázka byla ještě zásadnější. Téma potratů je klíčem k feministickému puči, který provádí Clintonová, a jenž má v korouhvi napsáno: „Moje tělo, moje volba.“ Podle Clintonové (a Demokratické strany) má každá žena právo zabít dítě, které nosí pod srdcem, nehledě na okolnosti. Nemusí se ptát nikoho (natož otce dítěte), ani se nikomu zodpovídat. Je důkazem toho, že život dítěte je majetek matky.

Trump, ač ví, že k volebnímu vítězství bude potřebovat ženský elektorát, se neschoval za náznaky nebo výrazy „pokud“ nebo „pakliže“, jako mnoho jeho kolegů prohlašujících se za ryzí republikány. „Takže vy tvrdíte, že když vytáhnou dítě z dělohy třeba v devátém měsíci a zabijí ho, je to v pořádku? Já jsem absolutně proti potratům. Jsem pro život,“ řekl Trump.

Slepice: Není důležité vejce, ale poměr s kohoutem

Prvních dvacet minut však bylo jen zábleskem naděje ve tmě, která v předvolební Americe vládne. Téma se brzy stočilo k otázce, kdo Clintonové a Národnímu výboru Demokratické strany ukradl e-maily, a odhalil tak její zkorumpovanost, bezpáteřnost, pokrytectví a hrabivost.

Otázka se tedy netýkala obsahu e-mailů, ale toho, kdo je ukradl. Tady Clintonová naplno rozehrála svou putinovskou notu a vylíčila Rusko jako zemi, kde už vůbec nikdo nepracuje, jen sedí u počítače a krade americké maily. A musí to být pravda, protože to říká i FBI. Nejhorší ze všech je samozřejmě IT expert Putin, který to celé řídí.

„...A vy jste Putinova loutka!“ obořila se Clintonová na Trumpa nečekaně s oslím můstkem takového kalibru, až se i spřátelenému moderátorovi orosily brýle.

„To není pravda. To vy jste Putinova loutka. Nevím, kdo ty e-maily ukradl, ani nemohu za to, že je Putin chytřejší než vy,“ opáčil Trump. Mohla by to být pěkná narážka pro moderátora, aby poznamenal, že se k hacknutí e-malů přihlásil server WikiLeaks, který není ani trochu ruský, a že byl jeho zakladatel Assange, který se skrývá před Clintonovou na ekvádorské ambasádě v Londýně, před pár dny odpojen od internetu.

Debata se však stočila k válce v Sýrii, kde si Clintonová opět zahrála na ruskou notečku, na což Trump řekl: „Nemohu ani za to, že je i Asad chytřejší, než vy.“

Už Clintonová chtěla postavit zeď, ale neměla cihly

Od Sýrie je to už jen krůček do Iráku, kde začali v roce 2003 Američané válku, kterou nemohli vyhrát, a vyvolaly tak vznik Islámského státu, který pak napříč hranicemi zachvátil celý region a nyní i část Evropy. S touto invazí (pod názvem Operace irácká svoboda) Clintonová, tehdy senátorka, souhlasila, což Trump připomněl.

„Ale vy jste s válkou v Iráku souhlasil!“ zaútočila Clintonová, která s postupujícím večerem stále více připomínala slípku, na které testují steroidy. „To je lež,“ opáčil Trump. „Tak si zadejte do Googlu hesla Trump Iraq a uvidíte!“ vyzvala Clintonová diváky.

Jako první odkaz po zadání hesla do vyhledavače Google se objeví zpráva serveru factcheck.org. Je zde citován rozhovor s Trumpem z roku 2002, kde na otázku, zda souhlasí s invazí do Iráku odpovídá: „Mno, nevím.“

Z Iráku se debata stočila domů, do USA, kde po krátké přestřelce o zdi s Mexikem (kterou chtěla Clintonová také kdysi postavit, ale „protože je neschopná“, tak z toho sešlo) všichni tři pevně zakotvili v nejzásadnějším tématu voleb, které ovlivní chod světa: V pojízdné pánské šatně.

Trump před 11 lety klábosil v šatně o ženách s kolegou hercem, aniž by tušili, že mikrofony jsou zapnuté. Trump, když byl moderátorem vyzván, aby o tomto zásadním tématu pohovořil, se opřel o pultík a řekl: „Víte, své manželce, která je tu dnes s námi, jsem se neomluvil, protože není za co.“

Trumpova žena Melánie před několika dny poskytla médiím rozhovor, v němž popsala onu „neomluvitelnou událost“ tak, jak je, tedy: „Byly to jen takové chlapské řeči v šatně.“

Je to v suchu: Hlasy počítá Soros

Po skončení debaty si agentury pospíšily s rychlým průzkumem: …A vítězkou se stává… Hillary Clintonová! Nikdo nebyl šokován – ale ne proto, že Clintonová vyhrála i předchozí dvě. Trump je zkrátka lepším řečníkem a větší osobností, než jeho protikandidátka, a proto by byl šok, kdyby průzkumy vyšly opačně.

Nehledě na výsledek voleb – role médií byla v průběhu kampaně obludná. Před pár dny zjistila agentura Media Research Center, že jsou zaměstnanci „nezávislých“ médií pilnými dárci Demokratické strany. Například z „objektivního“ deníku New York Times přispělo na kampaň Demokratické strany 68 zaměstnanců, kdežto Republikánům jen tři. V celkovém objemu zkoumaných médií je patnáctkrát víc donátorů do kasy demokratů než republikánů. 

Rozhodující okamžik voleb není před televizní obrazovkou na gauči s popkornem v jedné a kolou ve druhé ruce (a dálkovým ovladačem na koleni). Rozhodující okamžik nastane ve volební místnosti za plentou s tužkou v ruce. Tedy...možná. Přístroje na počítání volebních hlasů totiž v klíčových státech USA patří firmě, kterou kontroluje spojenec manželů Clintonových, miliardář George Soros.

A tak se letos možná dočkáme nejen říjnového, ale především listopadového překvapení. Jak se se říká: „Není důležité, kdo volí, ale kdo počítá hlasy.“

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Ing. Jiří Strýček byl položen dotaz

Důchodová reforma

Jak vysvětlíte, že SPD je schopné s vládou jednat o důchodech a prý i nějaké jejich návrhy připouští, ale vy se s vládou nedomluvíte? Není problém u vás? A chápu správně, že pokud vyhrajete volby, tak celou reformu, kterou tato vláda schválí zrušíte? A máte za ni už náhradu? Protože když jste byli v...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Pavel Buráň: Darebák třeba i v taláru je pořád jen darebákem

17:17 Pavel Buráň: Darebák třeba i v taláru je pořád jen darebákem

Kolem soudců, státních zástupců, špiček policie a vůbec celé justice se v naší společnosti našlapuje…