Z informací, které v této chvíli máme, si můžeme utvořit obrázek sami. V polovině minulého týdne zveřejnili islámští militanti v Jemenu na internetu video, v němž vyhrožují smrtí americkému novináři a fotografovi britského původu Lukeu Somersovi. Sdělili, že bude zabit, pokud nebudou do 72 hodin splněny jejich blíže neurčené požadavky.

S akcí speciální jednotky za jeho záchranu vydal po té souhlas i americký prezident Obama a v sobotu 40 příslušníků zvláštních sil na teroristy zaútočilo.

Během přestřelky, která trvala 30 minut, však teroristé Somerse zabili a spolu s ním i dalšího svého zajatce, učitele Pierra Korkieho z Jihoafrické republiky, o němž prý Američané nevěděli.

Celá vojenská záchranná operace se tak velmi ošklivě nezdařila a příbuzní obětí jsou samozřejmě v šoku.

Neúspěch akce rozpoutal ve světě vášnivou debatu, zda mají být vůbec činěny pokusy o osvobození rukojmí zajatých teroristy. Zda není lépe i v takových chvílích raději čekat a snažit se vyjednávat.

Jenže čekat na co? A jak by vyjednávání mohlo probíhat a co by vůbec mohlo být jeho výsledkem?

Jako všechno ve spojení s teroristy, ani vyjednávání s nimi nemá žádný řád a nikdy neexistují žádné záruky, že nakonec dodrží slovo. Proto západní vlády s teroristy odmítají jednat – též samozřejmě z principiálních důvodů.

Vyjednávat ale mohou jednotlivci anebo humanitární organizace. V případě učitele Korkieho už rodina nashromáždila výkupné – 200 tisíc dolarů – a k výměně zajatce za peníze prý mělo dojít brzy. Teď mohou jenom litovat.

Přes všechnu tuto frustraci a neúspěchy ale civilizované země a jejich vlády nesmí podobné pokusy vzdát. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.