V tuto chvíli rozpočtová pravidla dodržuje ani ne třetina členů a zavedení automatických trestů nic neřeší. Ne v každém případě je navíc na vině ne-disciplinovanost národní vlády - ve Španělsku a v Irsku před krizí hospodařily vlády s výraznými přebytky a nízkým dluhem. Jejich problémy souvisely s rozjížděním dluhové spirály v ostatních sektorech ekonomiky (domácnosti, developeři a banky).

Dalším problematickým bodem je, jak do budoucna nastavit dělící čáru mezi nesolventními zeměmi a těmi, které mají pouze dočasné likviditní potíže (problémy se sháněním peněz za rozumnou cenu). Německo v tomto směru udělalo ústupek a již nepožaduje, aby nový záchranný fond měl v sobě automaticky zabudován mechanismus stálých bankrotů. Obě největší země se rozhodly vyhlásit Řecko za výjimečný případ a všechny ostatní země budou tlačit do splacení všech svých dluhů. Avšak v případě Portugalska se jim to nemusí povést a absence stálého mechanismu pro řízení bankrotů může trhy udržovat v nervozitě.

V neposlední řadě je bezesporu správným krokem urychlit přípravy na novém záchranném fondu, protože mechanismus vzájemných záruk prostřednictvím eurovalu je v tuto chvíli v zásadě mrtvým projektem. Z hlediska akceschopnosti fondu je také příznivou zprávou pro investory, že se politika fondu bude řídit kvalifikovanou 85%ní většinou a Slováci s Finy tak jednoduše ztratí blokační menšinu. Je ale otázkou, jak se to bude menším státům líbit. Ratifikační proces změn v současných smlouvách tak může opět vypadat jako další adrenalinové cvičení. Tím se dostáváme k tomu, co bude v tomto týdnu skutečně zásadní, a to je ECB.

Merkelová se Sarkozym představili, co je zhruba možné realisticky čekat od pátečního summitu. Teď jde ale o to, zda ECB podobné záruky stačí a zchladí napětí na dluhopisových trzích. Bez pomoci ECB totiž Berlín a Paříž ani neodstane možnost uvést nová pravidla v život.

Jan Bureš
Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny