Co tedy ECB na posledním zasedání přesně řekla? Kapitálový klíč, podle kterého ECB určuje, kolik dluhopisů v rámci politiky QE nakoupí z Německa, kolik z Portugalska a podobně, není pevným neměnným pravidlem. Odchylky od něj jsou “možné a nevyhnutelné” proto, aby ECB dokázala dál provádět měnovou expanzi.

Podle kapitálového klíče by ECB měla nakupovat dluhopisy jednotlivých národních států ve stejné proporci, jaký mají podíl na kapitálu ECB. To znamená: zhruba z 18 % německé bundy, přibližně z 14 % francouzské, z 12 % italské a z 0,15 % kyperské dluhopisy. To není jediné pravidlo, kterým je ECB svázána. Ještě musí dodržet při nákupech dluhopisů limit na emitenta (ECB nesmí nakoupit víc než určitý podíl jednotlivých emisí) a současně platil do prosince minulého roku i limit na výnos (ECB nesměla kupovat dluhopisy s výnosem nižším než depozitní sazba banky).

Když ECB rozhodla v prosinci o natažení měnové expanze, musela také rozhodnout o rozvolnění některých pravidel, aby měla vůbec možnost kupovat dál na trhu nové dluhopisy.

Prosincové rozhodnutí vedlo k opuštění limitu na výnos, což ECB otevřelo dveře především k dalšímu nákupu německých dluhopisů s kratší s platností (ty se dnes do 5ti letých splatností obchodují pod depozitní sazbou ECB). Rozvolnění pravidla kapitálového klíče by ale vyslalo trochu jiný signál - ECB by měnovou expanzi mohla realizovat skrze výraznější nákupy periferních dluhopisů a nemusela by tolik kupovat německé bundy s výrazně záporným výnosem. I proto včera nebyl německý dluhopisový trh z novinek z ECB nijak nadšený.