To je v globálním měřítku určitě pozitivní zpráva, která má ovšem v sobě i svůj velmi hořký rozměr, jenž spočívá tom, že výsledná dohoda o výši restrukturalizace není výsledek, nad kterým by privátní věřitelé mohli plesat. Tak především již předem panuje všeobecná skepse z toho, že ani odpis 100 mld. euro řeckému státu nepomůže dostat jeho veřejné finance na udržitelnou dráhu. Zřejmě i proto pak oficiální věřitelé v čele s Německem formulují nápady typu “rozpočtového protektorátu”, který by zajistil, že fiskální úspory budou opravdu implementovány bez ohledu na to, co si o tom řecký občan myslí. Potíž je ovšem v tom, že drastické škrty povedou minimálně v krátkém období k dalším propadům ekonomiky a tudíž i rozpočtových příjmů.

I když soukromí věřitelé zkrátí svoje pohledávky za řeckým státem o 70 %, stále ještě bude zbývat dluh v rozsahu cca 140-145 % HDP. Bude-li totiž ekonomika dále padat, pak ani při velmi nízkých úrocích nebude v moci řeckého státu takto velký dluh splácet. To bude od věřitelů vyžadovat obstarání dalších ještě levnějších půjček a další oběti v podobě “dobrovolných” odpisů zbývajícího dluhu. Kromě dalšího dějství řecké dluhové tragédie mohou tento týden globální trhy zaměstnávat zprávy o tom, jak se daří hlavním světovým ekonomikám v čele s tou americkou. V průběhu následujících pěti pracovních dní budou totiž zveřejněna velmi důležitá konjunkturální data, kde na prvním místě bude údaj z amerického trhu práce. Vše přitom nasvědčuje tomu, že nehledě na nejistotu panující okolo Řecka & spol. se americké ekonomice až překvapivě daří a je dost dobře možné, že trh práce již druhý měsíc v řadě “vytvořil” 200 tisíc pracovních míst. Takové výsledky se přitom objevují jen při opravdu solidní konjunktuře...

Jan Čermák
Analytik ČSOB