Zatímco v prosinci se ještě většina centrálních bankéřů nebránila úvahám nad dalším snižováním sazeb, tentokrát se karta obrátila a jednomyslně rozhodla o ponechání sazeb beze změny. Draghi si pochvaloval snížení napětí na finančních trzích a nižší fragmentaci mezi jednotlivými evropskými trhy. Jeho slova včera jenom potvrzoval další pokles italských výnosů - ten na třech letech spadl na nejnižší úrovně od začátku roku 2010.

Ne, že by situace byla úplně růžová. Draghi přiznal, že eurozóna zůstává v recesi. Dal ale jasně najevo, že ECB svůj díl práce odvedla - dotaz na vysokou nezaměstnanost ve Španělsku a v Řecku vyřídil s poukazem na to, že v mandátu ECB není cílovat plnou zaměstnanost. Znovu se tak ukazuje poměrně výrazný rozdíl mezi Fedem a ECB v přístupu k trhu práce.

Zatímco Fed v posledních měsících začal implicitně cílovat míru nezaměstnanosti a řekl, že bude trh zalívat penězi, dokud nezaměstnanost nespadne pod 6,5 %, ECB dává od trhu práce ruce pryč. 50-60ti procentní nezaměstnanost mezi španělskými mladými ji zajímá pouze do té míry, do jaké ovlivňuje cenovou stabilitu v celém klubu.

Zajímavé také je, že prezident Mario Draghi věří v určitou formu pozitivní nákazy. Ve chvíli, kdy se znatelně vylepšily finanční podmínky na periferii, stejně jako řada nerovnováh (pěkný je například pohled na běžný účet Španělska) a stabilizovaly se předstihové indikátory, může se podle něj optimismus, podobně jako pesimismus v době krize, šířit exponenciálním tempem. Uvidíme. Již teď je nicméně jasné, že většina členů bankovní rady pravděpodobně moc nesouhlasí s oficiální hyper-pesimistickou prognózou.

Pro českou korunu by jestřábí tón ECB neměl být nijak příjmenou zprávou. Kontrastuje s holubičí rétorikou ČNB, která stale koketuje s možností devizových intervencí. I když na současných úrovních intervence asi nehrozí, koruně se postoj ECB líbit nebude.

Jan Bureš
Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny