V Řecku navíc evidentně Trojka nedokončila své hodnocení, a tak lze zatím těžko čekat posun vpřed. Eurozóna se s MMF pomalu začíná shodovat na tom, že Athény potřebují více času. Problém je, že jim na něj už nikdo nechce dát nové peníze. MMF začíná eurozónu tlačit do druhé restrukturalizace řeckého dluhu, to je ale zatím pro Berlín politické tabu. Při porovnání s Řeckem jsou španělské problémy triviální. Země je solventní a je pouze otázkou, kdy požádá o likviditní injekci ze záchranných fondů eurozóny. S tou nemá problém nikdo z klíčových evropských politiků ani ECB, která by asi bez větších problémů ve prospěch Španělska intervenovala. Premiér Rajoy však asi nebude chtít o pomoc žádat před sérií regionálních voleb, a tak španělská i řecká otázka přijde na pořad dne asi až během listopadu.

Z oficiální části summitu budou nejzajímavější debaty o bankovní unii. V tuto chvíli přetrvávají poměrně velké rozdíly mezi Německem, Nizozemím a Finskem na jedné straně a periferními ekonomikami na straně druhé. Berlín prosazuje, aby se společná regulace a dohled týkaly pouze 35ti největších bankovních skupin a je ostře proti tomu, aby se celý projekt začal spouštět již v roce 2013. Zdravé jádro EMU také dál požaduje aby finální záruku za jakoukoliv pomoc bankám ze záchranných fondů nakonec nesly národní vlády. Další ranou pro projekt bankovní unie může být formálně právní stránka věci. Podle Financial Times má Evropská rada k dispozici právní posudek, který říká, že bankovní unie bude vyžadovat změnu základních smluv. To je Pandořina skříňka, která se asi nebude chtít nikomu otevírat. Pokud se projekt společné bankovní unie zadrhne, bude to rána především pro Španělsko. Madrid v tuto chvíli nejvíc potřebuje rozetnout smrtící propojení problémů bank a státní kasy.

Jan Bureš
Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny