Trhy čekají, že si banky mohou říci o 250-350 mld. eur. Optimisté věří, že banky mohou podobně jako v roce 2009 použít levné dlouhodobé úvěry od ECB na nákup vládního dluhu s vyšším výnosem.To by mohlo vyřešit problém s napětím na řadě dluhopisových trhů eurozóny. Řada bank se ale na podobných obchodech spálila a s investicemi do vládního dluhu budou tentokrát hodně opatrní. Horší dostupnost zajištění vládních dluhopisů může banky také odrazovat. Ty tak minimálně částečně použijí peněžní dárek od ECB k pokrytí vlastního dluhu splatného v roce 2012. A toho není málo, celých 720 mld. eur. A tak dnešní tender ECB, i když může sehrát pozitivní roli, sám o sobě zřejmě nebude stačit ke zklidnění napětí na trzích s vládními dluhopisy. Neboli, ECB bude stejně nakonec donucena k přímému skupování vládního dluhu v daleko větších objemech.

Důležitý efekt však může mít pumpování super-levných peněz bankám na trzích, kde jsou primárním zdrojem obav právě banky - tedy Španělsko. Hlavní rizika pro španělskou kasu, která hospodaří s nízkým veřejným dluhem a zlepšujícími se deficity veřejných financí, jsou právě banky zatížené stigmatem splaskající realitní bubliny. Právě španělské banky mají v roce 2012 druhý největší splatný dluh v celé eurozóně (okolo 150 mld. eur) a tříletý tendr ECB jim může hodně pomoci. Na druhé straně problém italského dluhopisového trhu je daleko více v samotné velikosti vládního dluhu a méně v problémech bankovního sektoru, které jsou odvozené od vysokého podílu vládního dluhu v bilancích. I proto poslední aukce španělského desetiletého dluhopisu dopadla při srovnání s italskou vcelku dobře. Také rozpětí mezi italským a španělským výnosem se od začátku prosince vyvíjí jednoznačně ve prospěch španělského dluhu.

Jan Bureš
Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny