V prosinci uzavřel Brusel s Římem složitě vybojovaný kompromis ohledně rozpočtu, který rozhodně nejde považovat za ideální. Itálie se v návrhu zavázala ušetřit především na výdajích na univerzální příjem. I tak ale vláda se zavedením univerzálního příjmu, rovné daně a vyššího věku pro odchod do důchodu dál počítá…, pouze v prosinci se zavázala k nižšímu deficitu (2,04 % HDP na místo 2,4 % HDP). A tady se rýsuje hlavní problém. Evropská komise sama v prosinci počítala s růstem italské ekonomiky o 1,2 %. Realita ale asi bude podle posledních čísel výrazně horší. Itálie upadla ke konci roku 2018 do recese a podnikatelské nálady zatím neukazují na rychlý obrat. Podle agentury Reuters Evropská komise sníží na letošek odhad italského růstu na 0,2 %. Pokud by to měla být pravda, bude se držet italské vládě rozpočet na uzdě jen těžce.

Italský hospodářský propad paradoxně na rozdíl od Německa není dán tolik obavami z brexitu, obchodních válek nebo mimořádnou situací automobilek (expozice Itálie vůči globální ekonomice je nižší). Jedná se do značné míry o reakci na vyšší finanční napětí na italských trzích způsobené primárně politickým napětím - podzimním střetem s Bruselem. To v jinak stále křehkém italském finančním systému rychle omezilo dostupnost úvěrů a zchladilo investice. Nezbývá než si přát, aby další debaty mezi Římem a Bruselem probíhaly hladčeji (pravděpodobně od května). Více než na výši deficitu by se měly diskuze soustředit na strukturu rozpočtu. Další eskalace politického napětí by v prvé řadě poškodila Itálii samotnou.