Právě svižný růst mezd překonávající 8 % v kombinaci se slabou korunou byl v tomto roce hlavním důvodem, proč ČNB hned pětkrát zvýšila úrokové sazby. A zpomalující hospodářství ji v tom nijak nebránilo, ba naopak. Právě mix pomalejšího růstu produktivity a rychlejšího růstu mezd vedl k výraznému zrychlení jednotkových pracovních nákladů - klíčovému motoru domácích inflačních tlaků.

Je však otázkou, zda si podniky budou mít možnost dovolit při zpomalující produktivitě dál zvyšovat mzdy podobným tempem. Znepokojující je, že jednotkové pracovní náklady v roce 2018 začaly růst výrazně rychleji než v sousedním Německu i celém středoevropském regionu. České podniky tak pod delší době viditelně začínají ztrácet cenovou konkurenceschopnost (viz graf níže).

To se odráží i v o poznání rychleji klesajících ziskových maržích. Ty sice stále v Česku zůstávají vyšší než v Německu (41,3 % versus 46,9 % jako podíl na přidané hodnotě), ale náskok se za poslední rok výrazně snížil(viz graf níže).

Pro českou ekonomiku to možná v průměru problém není, ale vybrané podniky s podobně rychlým zvyšováním mezd již mohou mít problém.

Na zpomalení mzdového růstu již ve třetím čtvrtletí ukazuje ostatně i náš nowcast, podle kterého dynamika mezd zvolní k 6 %, Čísla zveřejní ČSÚ příští týden a pokud máme pravdu, bude to pro centrální banku o poznání silnější důvod zpomalit utahování měnové politiky než samotný slabší růst ekonomiky.

Jan Bureš
finanční analytik