Svoji roli sehrává bezesporu vylepšující se situace na trhu práce a pokračující měnová expanze ECB. Ta zatím, na rozdíl od amerického Fedu, nehodlá v dohledné době začít otáčet kormidlo směrem k utaženější měnové politice. Z levného eura pak těží celá řada evropských podniků, a to především v exportně orientovaném průmyslu. Daří se ale také sekotoru služeb (i zde jsme na 6ti letých maximech). To je dobra zpráva take pro Česko, kde v únoru očekáváme rovněž další vylepšení nálady mezi podnikateli (viz graf).

Pozitivní zprávou také je, že jak v průmyslu, tak ve službách se výrazně vylepšují nové objednávky. Zejména se podle průzkumu dařilo novým objednávkám v zahraničí, které těží z výše zmiňovaného slabého eura, ale i ze silnější zahraniční poptávky. I proto podniky častokrát jednoduše “nestíhají” nabírat nové zaměstnance a vyrábět. Tempo nabírání nových pracovníků bylo ve službách nejrychlejší za posledních devět let a i přesto rostla zásobárna nedodělané práce. S tím také postupně sílí inflační tlaky. Ceny vstupů rostly nejrychleji za posledních šest let a podniky jsou schopné čím dál více je přenášet na koncové zákazníky. Podle předběžných čísel se zdá, že se daří zejména Německu, ale zlepšující se trend je vidět napříč celou eurozónou.

Pokud dnešní velice dobrá čísla potvrdí ve finale i “tvrdé” výsledky průmyslu a maloobchodu, bude se muset ECB časem začít vážně zabývat tím, jak pomalu šlapat s měnovou expanzí na brzdu. Nečekám však, že by debata nad postupným útlumem QE začala dříve než na podzim - po nizozemských a francouzských volbách. I proto euro nemá z pěkných čísel zatím nijak velkou radost a spíše s obavami sleduje rostoucí preference Marine Le Penové před prvním kolem prezidentských voleb.

Jan Bureš